Adam Černý: Dohoda v Ženevě o Ukrajině znamená jen odklad

Pokud Moskva přestane přiživovat ozbrojené protesty na východě země, vláda v Kyjevě se snad dočká chvíle úlevy, prezident Vladimir Putin odvrátí už se spouštějící sankce, které by Rusko citelně zasáhly, a Evropská unie i Spojené státy naopak nebudou muset spustit sankce, které by mohly pocítit i jejich autoři.

Oficiální úlevu provází vysvětlení, že ukrajinská krize se po několikahodinovém jednání ve Švýcarsku dočkala deeskalace, neboli snížení napětí. Přeloženo do realistického jazyka by bylo spíše na místě mluvit o naději, že napětí se v nejbližších týdnech nebude vyhrocovat.

Cíle a zájmy všech zúčastněných však zůstávají nadále rozdílné až protichůdné. Na prvním místě je třeba jmenovat Rusko, které celou krizi odstartovalo, když Moskva po útěku prezidenta Viktora Janukovyče neměla po ruce další figuru, kterou by si na Ukrajině zajišťovala své zájmy.

Bez ohledu na čtvrteční smířlivější tón ministra Lavrova v Ženevě prezident Putin ve stejný den veřejně v televizi zopakoval, že má od Rady federace mandát zasáhnout silou na ochranu Rusů mimo ruské hranice. Bez ohledu na hříčky se slovem deeskalace se tak hrozba intervence do východní Ukrajiny stále vznáší ve vzduchu. Jen ještě není jisté, zda není myšlena účelově, protože něco jiného je zábor území velikosti Krymu a něco jiného by bylo obsadit a spravovat několikanásobně větší regiony, kde na mnoha místech mluví více lidí ukrajinsky než rusky, a kde jsou třeba černouhelné doly, které bez trvalých dotací nepřežijí.

Čtěte také

Klíčovým datem zůstává 25. květen, kdy se mají na Ukrajině konat prezidentské volby, jejichž význam a legitimitu musí Moskva stůj co stůj zpochybňovat, protože s příchodem nově zvolené hlavy státu by padl argument, že v Kyjevě vládne nikým nevolená junta. Dalším požadavkem bude federalizace Ukrajiny, která by podle prezidenta Putina měla jednotlivým částem státu dovolit mít své parlamenty a vlády nejlépe v takové podobě, kdy by se daly z Ruska ovládat.

Vzhledem k cílům Moskvy neznamená dohoda ze Ženevy nic jiného než na poslední chvíli vyjednaný odklad, který nepřináší žádné záruky, ale jednu i když zatím nepatrnou jistotu, že v Kremlu si začali připouštět dopad sankcí, které by už nepocítili jen symbolicky jednotlivci z Putinova okruhu, ale celá ruská ekonomika.