Adam Černý: Čínu čeká hledání nových zdrojů růstu

Skoro stejně dlouhou dobu se opakovaly předpovědi, že takový vývoj nemůže trvat bez přestání, ale až dosud se pro tyto věštby nenašly přesvědčivé důkazy. Nyní se zdá, že v tomto ohledu se cosi podstatného mění.

Ze statistik vyplývá, že citelně slábne příliv obyvatel z venkova do měst. Ti až dosud byli jedním z hlavních zdrojů růstu čínské ekonomiky, která tak mohla těžit z radikálního příbytku levné pracovní síly, díky níž mohly výrobky Made in China proudit do světa, kde jim cenami takřka nikdo nemohl konkurovat.

Tyto změny začaly roku 1978, kdy Teng Siao-pching vyhlásil své čtyři modernizace společnosti, jejíž odvrat od rigidní maoistické doktríny vystihovalo úsloví, že není podstatné, zda je kočka černá, či bílá, ale důležité je, jestli chytá myši.

Čtěte také

Impozantnost následujícího pohybu lze doložit jedním číslem: v zemi, kde žije miliarda a tři sta milionů obyvatel, se jich za necelé čtyři desítky let z venkova do měst přesunulo přes čtvrtmiliardy.

Stejné statistiky však hlásí, že tento pohyb se vyčerpává, protože mezi lety 2005 až 2010 počet lidí stěhujících se z vesnic do měst rostl v průměru o čtyři procenta, loni to bylo už jen něco přes jedno procento a letos by měl přijít dokonce pokles.

Čína se tedy bude vyrovnávat s tím, že pracovních sil bude spíše ubývat, podobně jako se to stalo v Japonsku počátkem poslední dekády minulého století.

Čínský prezident Si Ťin-pching chápe reformu právního systému jako způsob, jak posílit svou kampaň proti korupci, v níž slibuje, že pochytá tygry i mouchy – to znamená miliardáře z byznysu i malé korupčníky|foto: CC BY-SA 2.0, Republic of Korea

Velká čísla mohou být předzvěstí velkých problémů. Pokud by měly potkat problémy velmoc, která svým ekonomickým výkonem dostihla dosud spolehlivě vedoucí Spojené státy, je nutno se ptát, zda a jak její vedení bude případnou změnu trendu, na který bylo dosud zvyklé, zvládat.

Zvnějšku budou v této souvislosti padat otázky, zda lze očekávat změny ve společenském systému, který založil hospodářský růst na někdy velice drsné verzi státního kapitalismu a který si z komunismu ponechal hlavně mocenský monopol jediné vládnoucí strany ani ne tak kvůli ideologii, jako spíše proto, že umožňuje efektivněji ovládat a zvládat nejlidnatější zemi na světě.

Ohlašované změny v hospodářském vývoji Číny provází paradox. Přicházejí ve chvíli, kdy se nynější šéf komunistické strany a hlava státu Si Ťin-pching ocitá na vrcholu, protože si vybudoval mocenské postavení, které lze srovnat pouze s Mao Ce-tungem.