Adam Černý: Americký minikompromis a rozpočtové příměří

Rozpočet. Ilustrační foto
Rozpočet. Ilustrační foto

Dobré nápady leckdy nepřinášejí očekávané výsledky. V americké politice to v posledních třech letech dokazoval takzvaný sequestr neboli mechanismus, který měl přimět demokraty a republikány v Kongresu ke kompromisu při schvalování rozpočtu. Stanovoval, že pokud ke kompromisu nedojdou, nastupují automatické zásahy do rozpočtu, které se nebudou líbit ani jedné straně.

Navzdory tomu se letos v říjnu situace vyhrotila tak, že vinou neochoty obou stran ustoupit musela vláda ve Washingtonu na šestnáct dní uzavřít velkou část federálních úřadů a agentur včetně ostrahy národních parků či některých muzeí. Demokraté si stěžovali, že republikáni chtějí co nejvíce nabourat sotva započatou reformu zdravotního pojištění, a republikáni se zapřísahali, že jakékoli zvýšení daní je čistá svatokrádež. Řešení se sice nakonec našlo, ale jen v provizoriu odsunujícím problém do polovice ledna příštího roku.

Pokud svéhlavost v politice vede k nepříjemným koncům, voliči ji zpravidla neocení, což pocítili hlavně republikáni, kteří se v průzkumech veřejného mínění začali propadat, což je pro opoziční stranu značně nemilé. To podporovalo náladu na Kapitolu, že je třeba najít trvalejší řešení, kterou přiživovaly i obavy, že spory o rozpočet mohou podminovat rýsující se hospodářské oživení.

Proto zpráva, že šéfové rozpočtových výborů Senátu a Sněmovny reprezentantů tento týden po vleklých debatách vylovili kouzelný šém, který má hrozbu sequestru odvrátit až na dva roky, musela potěšit. Demokraté ovládající Senát a republikáni kontrolující většinu ve Sněmovně reprezentantů pochopili, že politická zákopová válka je zavedla do slepé uličky.

Lze jistě pochybovat, zda a jak se výsledný minikompromis v příští době osvědčí, i když jeho cíl, snížit v příštích letech alespoň částečně obří americký rozpočtový schodek, je chvályhodný. Mnozí republikáni se však obávají, že naplánované vyšší výdaje prosazované demokraty, jsou neodvratné, což už nemusí platit o slibovaných škrtech. Podstatnější však je, co poznamenala jedna ze strůjkyň dohody senátorka Patty Murrayová, totiž že obě strany pochopily, že kompromis byl na Kapitolu příliš dlouho považován za sprosté slovo.