Adam Černý: Afghánská Velká džirga a americký poker

Američtí vojáci v Afghánistánu
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Američtí vojáci v Afghánistánu

Shromáždění kmenových vůdců slouží v Afghánistánu jako tradiční instituce, která má řešit všechny vzájemné problémy - a také problémy týkající se vztahu země navenek. Velká džirga se také tento týden sešla v Kábulu, aby posvětila budoucí podobu vztahu Aghánistánu a Spojených států, který je od podzimu 2001 plný nástrah a rizik.

Připomeňme, že po teroristických útocích z 11. září měli Američané nezpochybnitelný důvod vydat nejdříve výzvu, aby tehdejší vládci v Afghánistánu z radikálně islamistického Tálibanu vydali strůjce atentátu z al-Káidy v čele Usámou bin Ládinem, a když výzva nebyla vyslyšena, vyslat do země svá vojska.

I v Afghánistánu se však potvrdilo, že stejně těžké jako vyhrát je nést také za výhru odpovědnost. Mezinárodní jednotky s Američany v čele se postupně staly odpovědné nejen za porážku Talibanu, ale také za to, že nedokázaly zabránit Talibanu, hojně podporovanému ze zahraničí, především ze sousedního Pákistánu, aby se dokázal po úderech vzchopit a postupně ovládnout velké části některých provincií.

Takový výsledek ani zdaleka neodpovídá původním cílům, především Táliban nejen porazit, ale ustavit v Afghánistánu stabilní životaschopnou vládu, která by se obešla bez přímé pomoci amerických vojáků na místě. Právě ti všichni by měli podle původních předpokladů příští rok zemi opustit, ale opatrnost velí se raději na nově budované afghánské vojenské a bezpečnostní síly zcela nespoléhat. Washington požaduje, aby američtí vojáci - odhaduje se, že by jich mělo být kolem patnácti tisíc - měli v Afghánistánu imunitu před místními zákony, tak jak je tomu i leckde jinde.

Tak výsadní postavení se nemalé části kmenových vůdců ve Velké džirze nelíbí. Obávají se, že američtí vojáci, kteří by se dopustili přestupku či zločinu, by měli cestu, jak uniknout trestu. Prezident Hamíd Karzaj, který má příští rok po volbách svou funkci opustit, v této debatě manévruje mezi dvěma kameny.

Z jedné strany na něj tlačí Američané, bez jejichž pomoci je osud jeho vlády a možná i jeho samého nejistý, a na druhé straně si nechce proti sobě postavit velkou část místních vůdců, bez jejichž podpory a pomoci se až dosud žádný vládce v Kábulu neobešel.

Za této situace se Karzaj pokusil získat čas návrhem, aby smlouva o podmínkách pobytu amerických vojáků byla sice nyní dohodnuta, ale aby začala platit až po volbách. Bílý dům však dal najevo, že mají-li vojáci v Afghánistánu po prvním lednu zůstat, tak jedině se zády krytými platnou smlouvou.