730 let smutku i nadějí

Zakladatelku Anežského kláštera, která do českých zemí přivedla klarisky a podílela se na zrodu Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, bude ještě do 25. března připomínat výstava Sv. Anežka Česká – princezna a řeholnice, kterou Arcibiskupství pražské pořádá ve spolupráci s Národní galerií. Do připomínek výročí se v loňském roce zapojila také Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy několikadenní mezinárodní vědeckou konferencí Svatá Anežka Česká a velké ženy její doby, kterou jsme zaznamenali pro Víkendovou univerzitu.

Mezi přednášejícími zazněla také přednáška prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc., z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém zamyšlení se věnoval úctě, kterou tato žena požívala už během svého života. Celou přednášku nabídneme ve Víkendové univerzitě s premiérou 17. března v 10 hodin. Nyní si můžete poslechnout malou ukázku:

Poslední chvíle očima baroka
V rámci oslav se na pultech knihkupectví objevila řada zajímavých titulů. Kromě doplněné reedice Anežský klášter v Praze doc. Heleny Soukupové, v níž se dozvíte nejnovější závěry o místech, kde Anežka strávila většinu svého života, se můžete začíst také do legend. Miloš Sládek připravil do tisku příběh zpracovaný křižovníkem Janem Františkem Beckovským pod názvem Milá choť nebeského Miláčka blahoslavená Anežka panna. Ve vyprávění se J. F. Beckovský dotkl také Anežčiny smrti:

Nové vydání knihy Milá choť nebeského Miláčka blahoslavená Anežka panna|foto: Adriana Krobová

„Moje nejmilejší sestry, milost k Hospodinu i k blížnímu vašemu dle největší vaší možnosti zachovejte, doufání, naději i outočiště k nebeskému Otci, od něhož všecku pomoc nabudete, každého času mějte, v ctnostech a nejvíceji v lásce k Bohu a k blížnímu se cvičte, chudoby, kterou Kristus Pán miloval a nás v ní vyučoval, nikdy se nespouštějte, všecky pomíjející věci za hřbet klaďte, přikázání církve svaté plňte a jí poddané buďte, příkladem svatého otce Františka a svaté Kláry, matky naše, živé buďte a zkusíte, že jako milosrdný Bůh jich neopustil, tak ani vás neopustí, jestli od vás jenom spíšeji opuštěn nebude.

Když pak ta a jiná mnohá napomenutí svatá celý večer i celou noc (ač mnoho pro mdlobu mluviti nemohla) svým nad sebou plačicím sestrám dávala a místo věčného pokladu, který se jim mohl zanechati k vyplnění jejích slov, až do rána napomínala a toho dne pondělního (jiní píší pátečního), krásnou jasností osvícená byvši, veselou tvářnost sestrám ukazovala a posledně celé její tělo od toho tak krásného blesku obklíčeno bylo až do hodiny deváté, kteréhožto času, když duchovní bratří františkání v kostele svém služby Boží konati začali, Anéžka, plná velikých zásluh, majíc věku svého sedmdesát šest lét, dušičku svou v ruce Ženicha svého nebeského šťastně vypustila, a anjelským tovaryšstvem jsouc obklíčená, k věčné radosti se odebrala, což se stalo dne 6. března v tu hodinu, v kterou Spasitel lidského pokolení na dřevě kříže pro nás pnějicí vypustil duši.”

Poté J. F. Beckovský pokračuje líčením zázraků, které se u těla sv. Anežky měly odehrát, a současně připomněl problematiku samotného pohřbu. Více se dozvíte v knize Milá choť nebeského Miláčka blahoslavená Anežka panna, kterou připravil Miloš Sládek. Kromě dávného textu najdete v úvodu titulu řadu doplňujících souvislostí, včetně osvětlení nesprávného data, které Beckovský Anežčinu úmrtí připsal. Zajímavé informace nabízí také doslov Jana Linky věnovaný tematice svatých v českojazyčných textech 16.–18. století.