701 mrtvých a zničené Emauzy. Bombardování Prahy v únoru 1945 bylo jediné, za které se USA omluvily

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Emauzský klášter po náletu
0:00
/
0:00

Když se 14. února 1945 nad Prahou rozhoukaly sirény varující před spojeneckým náletem, významná část Pražanů jim nevěnovala pozornost. Takových poplachů už slyšeli a všechny byly plané. Jenže tentokrát to bylo jinak. 

K hlavnímu městu protektorátu se blížilo 62 Létajících pevností, tedy spojeneckých bombardérů B-17. Od Radlic přes Nové Město až k Žižkovu zasypaly Prahu desítkami pětisetliberních bomb.

Škody byly ohromné. Téměř sedm desítek domů bylo zničeno úplně, stovky dalších byly poškozeny. Fatální zásah dostala synagoga na Vinohradech a silně poškozen byl Emauzský klášter nebo Gröbeho vila. 701 lidí přišlo o život. Mezi nejznámější oběti patří dcera malíře Josefa Lady Eva.

Rozbořený dům v Praze na Vinohradech po bombardování Prahy v únoru 1945

Okupační nacistická správa nálet pochopitelně propagandisticky využila, 150 obětem byl vystrojen veřejný pohřeb, na kterém promluvil K. H. Frank i zástupci protektorátní vlády. Spílalo se pochopitelně americkým imperialistům a britským plutokratům, kteří terorizují pokojné a šťastné obyvatelstvo protektorátu.

Navigační omyl?

Je skutečností, že Češi se s tímto, ale i s dalšími nálety na naše území těžce smiřovali. Chápali, že jde o boj proti nepříteli, zároveň ale nechtěli umírat a přicházet o majetek. Jak říká historik Martin Veselý, o rozporuplných náladách hovoří i dochované zprávy bezpečnostní služby Sicherheitsdienst.

S největší pravděpodobností byl nálet na Prahu navigačním omylem. Došlo k němu totiž ve dnech bombardování Drážďan a letadla si při špatné viditelnosti spletla Prahu se saskou metropolí, která je do jisté míry Praze podobná: velké město v ohybu řeky. Nálety na Prahu byly také jediným bombardováním, za které se Američané omluvili.

Na druhou stranu, říká Martin Veselý, nálet na Prahu v dobovém kontextu nemusel být něčím překvapivým. Byly zde významné továrny, které vyráběly výzbroj pro německou armádu, a byl tu i dopravní uzel. A právě dopravní uzly byly na konci války hlavním cílem spojeneckých bombardérů.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související