SERIÁL

500 let od smrti Leonarda da Vinci: co jste o renesančním géniovi nevěděli

Socha Leonarda da Vinci na Piazza della Scala v Miláně

Redaktorka Tereza Šťastná se vydala ve šlépějích italského génia Leonarda da Vinci. Právě letos totiž uplyne 500 let od jeho smrti ve francouzském Amboise. Nejen italská, ale i francouzská města si tak toto významné výročí připomínají.

Da Vinci byl dokonalou ukázkou renesančního člověka. A to nejenom s odkazem na dobu, do které se narodil. Ačkoli si ho svět dodnes připomíná zejména jako malíře, byl i talentovaným vynálezcem nebo inovátorem a zajímal se o anatomii. 

V deseti dílech vědeckého dobrodružství společně s Terezou Šťastnou navštívíme Leonardovo rodiště a také místo spojené s posledními léty jeho života. Těšit se můžete i na prohlídku muzeí, vynálezů nebo na představení nově vznikající virtuální hry.

Narodil se jako nemanželské dítě

„Narodil se mi vnuk, syn mého syna, Sera Piera, 15. dubna, v sobotu, ve třetí hodině noční. Nese jméno Leonardo…“ zaznamenal si do svého deníku dědeček slavného umělce.

Takhle nějak začal v polovině 15. století život Leonarda da Vinci, který své přízvisko nese po městečku nedaleko jeho rodné vsi Anchiano. Narodil se v domě na kopci Montalbano mladičké dívce jménem Caterina. Piero da Vinci si chudou dívku v době svázané konvencemi za ženu vzít nemohl, ale ke svému synovi se hrdě hlásil a Caterině dokonce zprostředkoval svatbu s místním rolníkem.

Do města Vinci se při příležitosti výročí úmrtí slavného rodáka dostala jeho první dochovaná kresba, kterou si tu návštěvníci mohou prohlédnout. Odborníci z Galerie Uffizi ji podrobili zkoumání a odhalili tak třeba to, že náčrt zhotovil Leonardo ve dvou fázích, a to nejen levou rukou, jak se původně domnívali, ale použil i pravačku.

Da Vinciho snovací stroj se používá dodnes 

Leonardo si zřejmě často kladl otázku, jak ulehčit lidem práci a zdokonalit její výsledky. V průběhu svého života totiž navrhl nespočet poloautomatizovaných strojů – byly mezi nimi například tkalcovské stavy, řezačky, leštičky, hydraulické pily nebo zařízení pro výrobu jehel.

Své nápady nikdy nepřivedl k životu, a tak zůstaly pouze na papíře. Přesto se ale Leonardovými návrhy lidé v průběhu let inspirovali. Například ve florentské dílně Antico Setificio Fiorentino, mezi jejíž klientelu patří vedle dánské královské rodiny třeba i papež František, zhotovili podle da Vinciho vertikální snovací stroj.

„Návrh byl u snovacích strojů zlomový. Ty tradiční totiž pracují lineárně, takže když jste chtěli připravit snovací osnovu o délce 50 metrů, museli jste mít i stejně velkou místnost. Da Vinciho stroj ale pracuje vertikálně, a tak stejnou délku nití dokáže navinout klidně v malém pokojíčku,“ vysvětluje Briza Dattiová z florentské dílny.

Technické nákresy i recept na barvení vlasů

Leonardo da Vinci po sobě zanechal více než 7 tisíc stránek zápisků, a to všeho druhu. Přesto jde možná jen o zlomek toho, co si v průběhu života zaznamenal. A zajímal se opravdu o všechno. Mezi náčrtky a filozofickými myšlenkami tak najdete i recept na obarvení vlasů nebo úvahy o přírodních zákonitostech.

„Abys dal vlasům zlatohnědou barvu, vezmi ořechy, povař je v louhu a namoč do něj hřeben. Potom vlasy učeš a nech uschnout na slunci,“ zapsal si da Vinci

Jméno Atlanticus dostal kodex podle úctyhodných rozměrů, podobných tehdejším atlasům

K uspořádání poznatků nedošlo za mistrova života, ale až na konci 16. století, kdy byly vytvořeny dva velké kodexy – kodex Anatomie je dnes součástí královské sbírky ve Windsoru a větší Atlanticus se nachází ve vlastnictví ambrosiánské knihovny v Miláně.

„Jednotlivé listy máme uložené v konzervačních rámech, které jsou po deseti ještě uloženy do boxů ve speciální místnosti. Tam je nastavena a monitorována konstantní teplota i vlhkost,“ popisuje uložení vzácných dokumentů Alberto Rocca, ředitel galerie umění v knihovně Ambrosiana.

Část Leonardových zápisníků, které uchovává Biblioteca Ambrosiana v Miláně, je zdigitalizována.

Létání bylo jeho snem

Své deníky da Vinci plnil detailními nákresy ptačích křídel a létajících strojů nebo návrhy přístrojového vybavení. „Studuj anatomii ptačích křídel spolu s prsními svaly, které těmito křídly pohybují. A udělej totéž u člověka, abys ukázal, že je možné, aby se člověk udržel ve vzduchu máváním křídel,“ promlouval k sobě v jednom ze zápisníků.

Dlouhou dobu Leonardo skutečně věřil, že lidské svaly dovedou rozpohybovat křídla z tehdy dostupných těžkých materiálů a udržet tak člověka ve vzduchu. Důkladné pozorování ptáků ho ale přivedlo na myšlenku předchůdce kluzáku. Všiml si, že velcí dravci nemáchají křídly tolik jako menší ptactvo, ale ve vzduchu plachtí.

Pro pilota – jak bychom obsluhu létacího stroje označili dnes – vymyslel dokonce i řadu „palubních přístrojů“. Mezi jinými třeba inklinometr, hygrometr nebo anemometr. A v neposlední řadě také padák.

Leonardův dobrodružný duch snil o tom, že svůj létací stroj jednou sám vyzkouší. „Budeš s tímto strojem experimentovat nad jezerem a kolem pasu si upevníš dlouhý vinný měch, aby ses neutopil, když spadneš do vody,“ zapsal si.

Svůj slavný tank navrhl záměrně s chybou

Přestože Leonardo nebyl příznivcem válek a násilí, navrhl pro svého mecenáše Ludovika Sforzu několik válečných strojů a zbraní. Zajímavé ale je, že jedno ze svých nejikoničtějších vojenských zařízení navrhl záměrně tak, aby se nedalo použít.

Řeč je o tanku, který tvarem připomíná želví krunýř nebo šapitó. „Uvnitř bylo osm mužů, kteří otáčeli velkými klikami, které rozpohybovaly dřevěná kola,“ popisuje mechanismus stroje Romano Senczuk z muzea Leonarda da Vinciho v Římě. Dodává, že nechyběla ani malá pozorovatelna pro sledování okolního dění.

Chyba v návrhu, která by znemožnila uvést zařízení do pohybu, je podle Senczuka úmyslná a Leonardo jí chtěl zaručit, že stroj ve skutečnosti nikdo k válčení nevyužije.

Kromě návrhů poměrně fantastických obřích kuší nebo multikanónů a potápěčských obleků přišel i s nápadem, kterým předběhl svou dobu – ogiválními projektily.

„Leonardo změnil tvar dělových koulí na protáhlý, který své praktické využití našel až na konci 19. století. Pozoroval ryby a ptáky a odtušil, že tento tvar může lépe proniknout vzduchem, doletět dál a být stabilnější,“ vysvětluje Simone Bertelli, kurátor v Národním muzeu vědy a technologie Leonarda da Vinciho.

Do Francie přinesl renesanci

Svou rodnou Itálii opustil v 64 letech a domů už se nikdy nevrátil. Na pozvání francouzského krále Františka I. odjel (několik let před smrtí) do městečka Amboise a pobýval v tamním zámku Clos Lucé, co by kamenem dohodil od královského sídla.

V rekonstruovaném zámečku si můžete prohlédnout i nedávno obnovenou dílnu slavného génia – takzvanou bottegu, jak se italsky označuje místo, kde najdete pohromadě vědu i umění.

„Letos čekáme hodně návštěvníků, protože Leonardo da Vinci je známý po celém světě. Lidé si chtějí toto významné výročí připomenout, protože jeho život i myšlenky promlouvají ke všem,“ říká vedoucí kulturního programu na zámku Clos Lucé Irina Metzlová.

František I. si prý s Leonardem hned padl do noty a jmenoval jej prvním královským malířem, technikem a architektem.

Leonardo da Vinci našel v Amboise i místo svého posledního odpočinku. Za náhle přerušenou geometrickou analýzu pravoúhlých trojúhelníků si zapsal „– protože polévka stydne.“ Tím zápisky končí... Zemřel 2. května 1519.

Na královu počest sestrojil mechanického lva

Leonardo se živě zajímal i o svět hudby a divadla. Renesance divadlu přála a zařazování netradičních hudebních nástrojů nebo scénografických prvků bylo běžnou praxí.

A nebyl by to génius da Vinci, kdyby se neangažoval také v těchto umělecko-technických směrech. Ostatně byl nadaným hudebníkem a sám skládal písně, připomíná Romano Senczuk, manažer muzea Leonarda da Vinci v Římě.

V umělcových zápisnících se tak nezřídka objevují návrhy nových hudebních nástrojů. Kromě mechanického bubnu to jsou také kombinované instrumenty. Leonardo spojoval dohromady třeba klavír a housle nebo harmoniku a varhany.

Ani da Vinci scénograf se však nenechal zahanbit. Kromě divadelní show o planetách navrhl několik zařízení, které uváděly do pohybu kulisy nebo vytvářely speciální jevištní efekty.

Na počest krále Ludovika dokonce sestrojil mechanického lva. Ten podle dobového svědka události ležel na břiše, ale jakmile vstoupil král do města, zvedl se na nohy, otevřel hruď a po zemi poházel modré koule plné zlatých lilií.

V chápání lidské anatomie předběhl i lékaře

Anatomickým studiím se začal Leonardo věnovat za účelem zdokonalení svých malířských prací. Chtěl správně pochopit, jak fungují lidské svaly. To ho ale přivedlo k zájmu o anatomii jako takovou a ve svých denících se tak začal zabývat například detailními studiemi lidské lebky.

Uvnitř lebky identifikoval takzvané centrum zdravého rozumu a zřejmě jako první kompletně popsal lidský chrup. Tím ale da Vinciho úspěchy na poli lékařského oboru neskončily.

V jeho studiích najdete každou část lidského těla, od končetin po oči, míchu, vnitřní orgány nebo plod dítěte v děloze. Dodnes k nám chodí doktoři, kteří žádají o Leonardovy anatomické studie.
Romano Senczuk

Za svůj život provedl více než třicet pitev a zapsal si tak další prvenství, když popsal aterosklerózu jako časovou funkci. „Cévní soustava u lidí funguje jako u pomerančů. Čím jsou starší, tím je slupka tužší a dužina vyschlejší,“ zapsal si.

Své anatomické poznatky si bohužel nechal jen pro sebe a nikdy je nepublikoval. Podle odborníků se přitom mohly stát nejucelenější učebnicí anatomie své doby. Lidstvo by se tak zřejmě dozvědělo podstatně dřív, že srdce se neskládá jen ze dvou oddílů, ale ze čtyř.

Da Vincim ve virtuální realitě

V rámci akcí pořádaných k výročí úmrtí Leonarda da Vinci, se můžete nechat přenést přímo do jeho doby. Ve spolupráci odborníků mnoha oborů byla totiž vytvořena virtuální realita, v níž se hráči ocitnou přímo v kůži italského génia.

Ilustrační obrázek ke hře, ta je vytvářena pod záštitou Intelligence des Patrimoines & Centre d'études supérieures de la Renaissance

„Pracovali jsme s archivy a odborníky, abychom zjistili, jak mohla dílna Leonarda da Vinci vypadat,“ popisuje proces rekonstrukce umělcovy dílny ve virtuální realitě programátor Emmanuel Barreau.

S experty prý vývojáři spolupracovali i při konstruování modelů da Vinciho slavných strojů. Hráč má mít za úkol je opravit nebo vyřešit různé skládačky a šifry. 

„Stejně jako se v renesanci lidé zajímali o to, co je nové a inovativní, tak i my žijeme jistou formou nové renesance. Nové technologie nám mohou pomoct lépe pochopit historii,“ říká Ivana Čerňanová, koordinátorka projektů.

„Je to dobrá cesta, jak veřejnost seznámit s naším výzkumem. Při vývoji hry propojujeme experty z oblasti historie nebo inženýrství a spolupracujeme také s filmovými společnostmi,“ doplňuje ředitel Intelligence des Patrimoines Benoist Pierre.

Leonardův odkaz v Brně

I v České republice se najdou předměty spojené s da Vinciho prací. Například v kapucínském klášteře v Brně se realizací Leonardových návrhů zabývá modelář Miroslav Mužík.

„Něco je na internetu a jinak to mám z knížek,“ říká s tím, že originální návrhy jsou ale přeci jen stále pouhým obrázkem a nejde o technický výkres. „Takže si to stejně musíte složit a udělat velikost, aby to pasovalo a pohybovalo se to.“

V zápisnících je prý kromě toho poměrně těžké se vyznat – coby Ital psal logicky ve své matěřštině a navíc zrcadlově. „Také dělal v náčrtech chyby, aby to nikdo nemohl okopírovat. Na tohle byl lišák,“ dodává modelář s tím, že co nefunguje, je zkrátka potřeba si domyslet.

Miroslav Mužík by v příštím roce rád zrealizoval výstavu svých modelů, kterých má zatím kolem 50 kusů. K vidění by mohla být například Leonardova důmyslná pila na vodní pohon nebo katapult.

Spustit audio
autoři: Tereza Šťastná, Zuzana Marková