50 let nezávislosti Konga
Kongo oslavilo 50 let své nezávislosti. Samotný proces vyhlášení nezávislosti 30.června v roce 1960 byl poměrně klidný. Následující poměry však nikoliv. Moderní rozvoj země komplikují neustálé občanské rozbroje. Na kontrolní cestu do Konga se v průběhu května vypravily pracovnice Arcidiecézní charity Praha. V Severním Kivu a v Kinshase se účastnily humanitárního a rozvojového projektu.
Jednou z provincií Demokratické republiky Kongo, která se potýká s občanskými nepokoji a následky permanentních konfliktů je Severní Kivu. Arcidiecézní charita Praha se tu angažuje v humanitárním projektu, jehož realizaci financuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Jak je projekt nastartován a jestli funguje to zkontrolovaly pracovnice charity Kristina Maršálková a Petra Matulová. Ta mi řekla, že v Severním Kivu pracují především s uprchlíky, které z domovů vyhnal válečný konflikt :
Petra Matulová: „Nejsou to uprchlíci, kteří by tam žili po desetiletí a na tu pomoc si zvykli, jak je tomu například v Ugandě. Lidé nechtějí čekat, až přijede kamion s jídlem nebo lékaři, kteří tam budou jen dočasně, takže oni tu svoji potřebu vyjádřili tak, že by se chtěli alespoň na tom místě, kde jsou, jak doufají dočasně, svůj život maximálně přizpůsobit tomu, jak byl dřív. A tak jsme vlastně směřovali i ten náš projekt, který má za cíl rozdat lidem nářadí a sazenice. Sehnali jsme jim půdu, která je jim pronajata po tu dobu, co budou uprchlíky. A oni si tam mohou vypěstovat fazole, zelí a další.“
Konžská provincie Severní Kivu se stále potýká s násilím řady ozbrojených skupin, což se velmi významně podepisuje na stavu tamní společnosti. Důsledky permanentní přítomnosti násilí popisuje Petra Matulová z arcidiecézní charity Praha :
Petra Matulová: „Tady v té oblasti působí několik ozbrojených skupin a všechny se vyznačují extrémní krutostí vůči lidem. Mluvíme o násilí znásilňování , únosy dětí, zapojovaní do bojů v rebelských skupinách apod. Ale hlavně je tím destabilizovaná celá ta oblast.. Nefunguje zdravotní systém, nefunguje školství. Ta společnost se nevyvíjí tak, jak by se vyvíjela v případě, že by tam ten konflikt nebyl, takže další miliony lidí umírají na banální nemoci právě proto, že tam je konflikt a není tam dostatek zdravotní péče
V kontrastu k brutalitě násilníků, která patří k realitě všedního dne obyvatel severního Kivu, však byli humanitární pracovníci přítomni i velmi zajímavé a pozitivní události – dětské mši. Jak podotýká Petra Matulová, byl to pro našince naprosto nevšední zážitek
Petra Matulová: „Byli jsme úplně úžaslí z toho, jak obrovská katedrála, v jejích lavicích sedí asi tisíc dětí. Já nechci, aby to znělo kýčovitě, ale vypadalo to andělsky. Protože je tam spousta malých dětí, všichni zpívají tím svým hlasem z plna hrdla, nikdo se nestydí, tancují. Někdo to zvládá míň někdo víc, tleskají, někdo umí do rytmu jiný ne, ale byl to prostě nepopsatelný zážitek. Já když jsem s tama odcházela, tak jsem měla pocit, že jsem na chvíli navštívila nebe. V tom kontrastu, co se děje v Kivu, tak pro mě bylo úžasné vidět, že lidi si nezoufají a mají naději a věří v ni a myslím, že tu jim právě hodně dává Bůh.
