30 sekund do krytu. Všední den v ukrajinské Oděse se zpravodajem Martinem Dorazínem

K rozhovoru pro 19. epizodu podcastu Na Východ! ale málem nedošlo – chvíli před začátkem, když se novinář po cestě domů stavil pro kávu u autostánku své známé, mu totiž „pípnul telefon“. Aplikace oznamovala, že se na Oděsu řítí ruská raketa.

Kolem dokola žádný kryt do půl minuty nebyl a běžet dál už by bylo riskantní, vzpomíná Martin Dorazín|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

„Říkám tomu hnusný signál, protože to v telefonu ,jedovatě pípne‘. Znamená to, že raketa už letí a máme asi 30 sekund, abychom se někam ukryli,“ popisuje Martin Dorazín.

Kolem dokola žádný kryt do půl minuty nebyl a běžet dál už by bylo riskantní. „Takže jsme se všichni pejskaři, koloběžkáři, paní, co prodává kafe z auta, sebrali, zaběhli za roh mezi dva domy, do úzké uličky, kde jsme to přečkali,“ doplňuje.

9 fotografií

Podobné situace zažívají Oděsané několikrát do týdne, někdy vícekrát denně.

Josefa Pazderku zajímalo, jestli si Martin v takových chvílích pomyslí, že má díky svým bohatým zkušenostem válečného zpravodaje toto neustále riziko pod kontrolou? „To nemůžeš mít pod kontrolou. Nemáš sebemenší vliv na to, kdy Rusové odpálí raketu, drony, nebo kam je budou směřovat,“ říká Martin.

Oděsa po útoku v půlce března|foto:Reuters

Pochopitelně, zkušenosti a intuice se hodí už jen kvůli tomu, že člověk nezpanikaří a postupuje téměř automaticky s cílem zachránit si život. Tuto zkušenost a intuici si ale bohužel za víc než dva roky vypěstovaly na Ukrajině i malé děti nebo babičky. „To je smutná realita ukrajinského života,“ konstatuje Martin Dorazín.

„Normální“ život?

Ondřej Soukup v květnu 2024 Martina v Oděse navštívil a viděl, jak navzdory nepředvídatelným ruským raketám se stejně jako všichni obyvatelé města, snaží žít pokud možno normálně.

Čtěte také

Ukrajinci se nebojí, že by válku sami nevydrželi, ale že pomoc a solidarita ze Západu začne slábnout, říká zpravodaj Dorazín

Chodí do práce, na pláž, do divadla (když hraje), do kaváren, stará se o zvířata, pokojové a balkonové květiny, setkává se s přáteli. „Co se týče floristické úpravy tvého balkonu, je to naprostá špička,“ vysekává stálému zpravodaji Českého rozhlasu na Ukrajině poklonu.

Ondřeje zaujal i důmyslný systém generátorů a záložních zdrojů energie, které v Oděse hučí skoro neustále. Výpadky elektřiny jsou totiž další každodenní smutnou realitou života na Ukrajině. Mimo jiné proto, že nejspíš hned tak nezmizí.

Provoz generátorů je poměrně drahý. „Musíš do toho kupovat benzin nebo naftu. Takže lidem dojdou peníze. Obchody budou muset zvednout cenu, protože to budou muset promítnout do svých nákladů a nevím, nevím, jak to dopadne. Ministerstvo energetiky a energetické společnosti říkají: „Zvykněte si, že budete bez proudu většinu dne a hodně dlouho, možná několik let“,“ vysvětluje Martin Dorazín. 

Čtěte také

Ukrajinská společnost uprostřed války

Pochmurné vyhlídky na budoucnost, a ještě chmurnější současnost, kterou jako zpravodaj musí v napadené zemi dennodenně zaznamenávat, se snaží překonávat aktivní pomocí místním.

Zapojuje se do rozvozu humanitární pomoci, záchrany domácích zvířat a s velkým povděkem kvituje práci všech českých dobrovolníků například ze spolků Neohnutí nebo Člověčina, kteří pomáhají Ukrajincům materiálními dary, a podporu všech Čechů a Slováků, kteří přispívají finančně. 

Jak ale Martin psychicky zvládá přechody mezi náročnou prací válečného reportéra a relativně bezstarostnými momenty všedního dne? Dokáže ještě klidně spát, bez toho, aby podvědomě nenaslouchal, jestli neletí raketa? A proč, až jednou válka na Ukrajině skončí, nechce zpátky do Česka? Poslechněte si v podcastu Na Východ!.