1968: dubčekovské májové imprese
Politický i společenský vývoj roku 1968 měl narůstající dynamiku. Květen - počínající prvním májem - v lecčems představoval přelom. Pnutí mezi emocionálním očekáváním a realitou jakoby předznamenávalo konec iluzí prvního období pražského jara.
Spontánní oslavy prvního máje tehdy vlastně - a to spíše mimoděk - znamenaly přechod do další fáze obrodného procesu. Obsáhlé ukázky z manifestací a z projevů prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandera Dubčeka a prezidenta Ludvíka Svobody ilustrují naivitu a faktickou myšlenkovou sterilitu osmašedesátnické komunistické garnitury.
Doplňkem k pochopení prvomájové atmosféry jsou pak ještě vybrané záznamy z příspěvků zahraničních redaktorů Československého rozhlasu - ze Sovětského svazu, Západního Berlína, Spojených států i jiných zemí. Mezi dalšími ukázkami prvomájových proslovů zaujmou tehdejší místopředsedové československé vlády: ekonom Ota Šik (pookupační emigrant a v následném normalizačním hodnocení roku 1968 jednoznačně kontrarevoluční element) a Gustáv Husák, který po srpnové okupaci začal postupně likvidovat politické, společenské i jiné důsledky pražského jara a stal se symbolem následné normalizace.
Jako kontrast k rozjásané atmosféře prvního máje roku 1968 pak uslyšíme projevy, které následovaly o rok později. V Praze se v roce 1969 prvomájové oslavy konat nesměly - soudruh Husák byl prvním tajemníkem ÚV KSČ teprve čtrnáct dní a panovaly obavy z možných pouličních protestů. Vysoce postavení soudruzi se rozjeli přednášet na oslavy do krajských měst - samotný Gustáv Husák se realizoval v Bratislavě - a některá z jejich vystoupení byla zaznamenána, My si kromě tehdejšího prvního tajemníka poslechneme ještě premiéry Oldřicha Černíka (federální vláda) a Petera Colotku (slovenská vláda).
K Alexanderu Dubčekovi se vrátíme ještě ukázkou z projevu Gustáva Husáka z roku 1970, kde vysvětluje důvody Dubčekova vyloučení z KSČ.
