Zmrtvýchvstání viru španělské chřipky

Na podzim roku 1918 si svět ještě nestačil užít radosti z konce světového válečného konfliktu a už čelil nové, ještě děsivější hrozbě. Podle některých odhadů tehdy onemocněla tzv. španělskou chřipkou miliarda lidí, tedy plná polovina lidstva. I když se drtivá většina uzdravila, konečná bilance byla děsivá. Dvacet a možná dokonce padesát milionů mrtvých. Rozsah této apokalypsy je zřejmý ze srovnání počtu obětí španělské chřipky s osmi miliony vojáků, kteří přišli o život za celou první světovou válku. Smrtící pandemie kulminovala během pouhých tří měsíců - od září do listopadu 1918. Hrobníci tehdy často neměli ani dost rakví, aby nebožtíky pochovali. Chřipka si nevybírala. Nikdo nevěděl dne ani hodiny. Lidé se ráno vydali do práce a do továrny už nedorazili. Zemřeli přímo na ulici.

Původce pandemie, která podle některých epidemiologů překonala i morovou ránu z let 1347 až 1353, znovu ožil v laboratoři Terrence Tumpeye z Center for Disease Control and Prevention v americké Atlantě. Genetici izolovali zlomky virové dědičné informace z plic ženy, která zemřela na španělskou chřipku a byla pochována na Aljašce do věčně zmrzlé půdy. Dědičnou informaci nejprve rekonstruovali z přečtených zlomků ve virtuální podobě na počítači. Získali tak plán, který jim posloužil k laboratorní syntéze skutečné virové dědičné informace. Lidské buňky, kterým virové geny podstrčili, pak vyrobily kompletní viry.

Virus španělské chřipky patří do skupiny nesoucí označení H1N1. Tyto viry se dnes běžně vyskytují mezi původci každoročních chřipkových epidemií. Ve srovnání se svým španělským předkem jsou však hotová neviňátka. Prokázaly to testy, při kterých byly laboratorní myši nakaženy buď běžným chřipkovým virem H1N1, nebo jeho španělskou variantou.

Za dva dny po infekci ztratily myši nakažené španělskou chřipkou v průměru 13 % živé hmotnosti. Myším infikovaným běžným chřipkovým virem klesla tělesná hmotnost jen nepatrně a na přechodnou dobu. Za 4 dny po infekci měly myši infikované španělskou chřipkou v plicích 39 000krát více virů než zvířata po infekci původcem běžné chřipky. Myši nakažené obyčejným chřipkovým virem přežily. Po infekci španělskou chřipkou uhynuly všechny do jedné během 6 dnů.

Pokus sklidil rozporuplnou odezvu. Není pochyb o tom, že výrazně rozšířil naše znalosti o vlastnostech, které mění běžný virus v původce choroby schopné připravit o život miliony lidí. Genetické analýzy odhalily, že virus španělské chřipky vděčil za své zabijácké schopnosti změnám v dědičné informaci, které v jeho bílkovinách vyvolaly záměnu 25 až 30 aminokyselin. Obdobné testy dědičné informace dnes tak obávaného viru ptačí chřipky H5N1 odhalily, že již některé ze "španělských" změn dědičné informace získal. Mnohé nasvědčuje tomu, že i virus španělské chřipky vznikl z ptačího chřipkového viru.

Tumpeyovi kritici se netají obavami ze zneužití výsledků pokusu, jež byly publikovány ve vědeckém časopise Science. V článku vidí návod na výrobu smrtící biologické zbraně, po němž mohou sáhnout nejrůznější teroristé. Navzdory všem bezpečnostním opatřením zaznívají i obavy z úniku viru mimo přísně střežené laboratoře.