Začalo to saxofonem v Redutě. Závod o NATO odstartoval před třiceti lety v Praze

Co do společenského dopadu proběhla pražská návštěva skvěle. Až to podle některých evropských médií působilo tak, že si Češi tak trochu celou Clintonovu  návštěvu uzurpovali pro sebe.

Čtěte také

Náš vstup do NATO rozhodně nebyl automatický. Západ s tím nejdřív vůbec nepočítal, popisuje historik Tůma

Clinton pobyl necelé dva dny a večer 11. ledna došlo k památnému koncertu v Redutě, kdy obdarovaný zahrál s přispěním jazzových hvězd několik skladeb. Kdo chce, může si to památné vystoupení poslechnout na nahrávce Českého rozhlasu, která v té době vyšla i na CD.

Tato událost ovšem poněkud překryla hlavní význam návštěvy: teprve druhý den 12. ledna 1994 se do Prahy dostavili prezidenti a premiéři Maďarska, Polska a Slovenska, aby se zúčastnili jakéhosi „summitu na uklidněnou“. Účelem Clintonovy evropské cesty bylo mimo jiné ujistit a uklidnit střední Evropu, že na ně USA nezapomínají.

Česká rodačka Madeleine Albrightová

Především Poláci ústy Lecha Walesy dávali najevo, že nabízený program Partnerství pro mír jim připadá spíš jako minimum přijatelného než maximum možného. Právě Polsko vedle Česka v té době dávalo nejhlasitěji najevo, že se z programu spolupráce střední Evropy a Aliance nesmí stát jakási věčná čekárna na plnoprávné členství.

Čtěte také

Jiří Pehe: Vstup do NATO před 20 lety byl historický milník

Clinton přiletěl do Prahy přímo ze summitu NATO v Bruselu, kde byla strategie nazvaná Partnerství pro mír schválena. Šlo o hmatatelný důkaz zájmu Spojených států o budoucnost a bezpečnost středoevropského regionu. A byl to samozřejmě kompromis, ale důležitý tím spíš, že Evropa v té době – ostatně stejně jako dnes – nepřipomínala klidné místo, jak bychom si mohli v záchvatech nostalgie myslet.

Ruský velmocenský apetit byl sice eliminovaný obrovskými vnitřními problémy země, která už dva roky nebyla sovětským Svazem, ale jak někteří podotýkali – to obrovské  zvíře na východě zatím sice spí, ale může se zase kdykoli probudit. Navíc už třetí rok probíhala v Evropě válka, konflikt v různých částech bývalé Jugoslávie, tehdy především v Bosně.

Americká delegace cestovala v opravdu silném složení, prezidenta doprovázel kromě hejna poradců a agentů z ochranky také ministr zahraničí Warren Christopher a – což bylo pro nás obzvláště důležité – tehdejší americká vyslankyně v OSN, česká rodačka Madeleine Albrightová. O několik let později se stane šéfkou americké diplomacie.

Čtěte také

Rusko je potenciální hrozba. NATO nikoho nenutí, aby se stal členem, říká Petr Pavel

Mimochodem, z Prahy Clinton pokračoval do Kyjeva a následně do Moskvy, přičemž klíčovým tématem jednání s tehdejším ukrajinským prezidentem Leonidem Kravčukem a ruským prezidentem Borisem Jelcinem bylo stvrdit akt, který se pro Ukrajinu stal z dlouhodobého hlediska osudný – předání ukrajinského jaderného arzenálu do rukou Ruska.

Česko spolu s Polskem a Maďarskem se pak staly za relativně krátkou dobu pěti let – v březnu 1999 plnoprávnými členy NATO. Mečiarovo Slovensko se v té době těšilo tak špatné pověsti, že se mu to podařilo až v další vlně rozšíření v březnu 2004.