Virus, ze kterého šílíme. Epidemii strachu a nesvobody rozebírá filozof Bernard-Henri Lévy

Lévy v úvodu připomíná ničivé katastrofy podobného druhu – španělskou chřipku (50 milionů mrtvých), asijskou chřipku z konce padesátých let (2 miliony), hongkongskou chřipku o deset let později (1 milion mrtvých). Přitom je pozoruhodné, že na dvě posledně jmenované epidemie se téměř zapomnělo.

Následující text je rozčleněn do pěti kapitol opatřených názvy. V té první – Micheli Foucalte, vrať se – připomíná autor Foucaltův výrok, že „kázeňské praktiky, které státy zavedly v 17. a 18. století, lze pochopit jedině tehdy, pokud si uvědomíme, že se inspirovaly nejen modelem vězení, ale ve stejné míře i modelem nemocnice.“

Jako kdyby vir myslel! Jako kdyby vir něco chtěl!
Bernard-Henri Lévy

Lze říci, že v tomto je obsažen základní prvek Lévyho pohledu na situaci, kterou vnímá především jako značnou – a značně nebezpečnou – ztrátu občanských svobod. Zamýšlí se přitom nad „lékařskou mocí“, „svazkem moci politické a lékařské“, nad již zmíněnou rolí médií, nad reakcemi určitých skupin lidí na virus samotný i na vládní opatření.

Hojně odkazuje na četné filozofy a myslitele, Platónem počínaje, citovaným Foucaltem konče. Uvádí také historické paralely jednotlivých aspektů celého dění, pozastavuje se nad reakcemi necitlivými.

Čtěte také

Evropu nejvíce oslabuje nedostatek odvahy a malomyslnost, říká Bernard-Henri Lévy

Je pohoršen všemi hlasateli takzvaných pozitivních pohledů na situaci – těmi, kteří opěvují čistotu přírody a vzduchu v době lockdownu; „flagelanty“, kteří virus vnímají jako „odplatu“ za hříchy světa; i těmi, kdož si představují, že virus přinesl jakési poselství – neboť nic na světě není náhodné, vše má svou příčinu a děje se s určitým záměrem.

Tento posledně uvedený názor považuje Lévy přímo za „pitomost“. „Jako kdyby vir myslel! Jako kdyby vir něco chtěl!“.

Musíme se obrnit odvahou a vrhnout se do té skutečné hry zvané život, kde se žije, pláče a možná i na život umírá.
Bernard-Henri Lévy

A ačkoli autor zdůrazňuje, že se podřídil veškerým nastaveným pravidlům a dodržoval všechna opatření, vyjadřuje nakonec obavu, aby se určitý společenský odstup ve všech směrech nestal do budoucna běžnou normou, podpořenou samozřejmě moderními technologiemi.

A tak nabádá: „Musíme se obrnit odvahou a vrhnout se do té skutečné hry zvané život, kde se žije, pláče a možná i na život umírá – ale alespoň zemřeme jako husaři svobody a demokracie.“

Radioknihu můžete poslouchat čtyři týdny.