Věšení na háky je rituál, tvrdí propagátorka tělesných modifikací. Bolí to?

13. září 2020

Máša König Dudziaková je ilustrátorka, spisovatelka a propagátorka tělesných modifikací. Sama jich moc nemá a jak říká, ani je nedělá. „Zkoumám motivace lidí, které je vedou k těmto úpravám,“ vysvětluje.

„Zajímá mě, proč jsou ochotní podstupovat bolest, jak mohou tělesné modifikace fungovat jako tělesný rituál. Zajímá mě i technická stránka modifikací, tedy propojování technologie a těla,“ dodává.

Kromě piercingu v nose má tetování a skarifikaci, tedy umělecké jizvení. „Já osobně vypadám hodně ,softově´. Není to nic, co by pobuřovalo. Když se ale lidé setkají s hodně modifikovaným člověkem, bývá obvykle první reakce odmítavá: že je to už moc, že se jim to nelíbí. Je to ale pochopitelné, protože je to něco jiného, extrémního. Víme, že je to spojené s bolestí, takže to jsou věci, které se nepřijímají úplně snadno,“ míní.

Máma dvou dětí Amanda Brignallová se začala halit tetováním, když ji zasáhla krize středního věku. Poté, co se rozvedla s manželem, se postupně propracovala k tetování na 80 % těla (snímek z roku 2013, kdy jí bylo 49 let)

Zájem o tělesné modifikace u ní začal už v pubertě, a jak přiznává, jedním z hlavních důvodů bylo, že se to nelíbilo rodičům. „Potom na vysoké škole jsem měla specializaci na fotografii a chtěla jsem nějaké netradiční téma, proto jsem si vybrala téma tetovacího studia. Šla jsem tam nafotit reportáž a vlastně jsem v tom studiu zůstala a dnes tam pracuji už dvanáct let,“ popisuje.

Věšení na háky

Jde o tetovací studio Hell, které je vyhlášeno prováděním všech možných tělesných modifikací. „Dělají se tam nejen klasické úpravy těla jako piercing či tetování, ale studio pořádá i suspenční workshopy, tedy věšení na háky,“ říká.

Čtěte také

Je to rituál, který pochází od severoamerických indiánů, a který dnes prožíváme v jeho moderní podobě.

„Rituál je možné absolvovat v různých pozicích. Ta nejklasičtější je závěs za záda. U tohoto konkrétního závěsu věší na dva háky. Ty se potom připnou na karabinu a člověka pomalu vytahují nahoru. Hodně silný je moment, když se odlepují nohy od země. Často se u toho lidi začnou smát,“ přiznává.

Bolí to? „Když si člověk představuje, že mu kůží proniká ocelový hák, tak je jasné, že to bolet bude. Ale když na takový rituál připravujete, víte, že tam bolest bude. Počítáte s ní a připravujete se na ni. A to pak úplně mění náhled bolest,“ popisuje.

Tetování QR kódů

Kromě tetování, piercingu či tělesných modifikací se Dudziaková zajímá také biohacking. „To je používání technologie v rámci těla. V podstatě rozšiřujeme možnosti a schopnosti vlastního těla pomocí technologických nástrojů,“ vysvětluje.  

Čtěte také

Nejpopulárnější zákrok z této kategorie je dnes implantování NFC čipů. „Jde o malé zařízení (nebývá větší než zrnko rýže), které si člověk nechá vložit pod kůži, obvykle mezi palec a ukazováček. Čip pak lze používat například k placení, lze s ním odemykat zámky, vkládat heslo do počítače… Člověk se vlastně stává kyborgem,“ usmívá se.

Dalším z typů modifikací je tetování QR kódů. „Vytvořila jsem projekt, kdy jsem nechala vytetovat svému kamarádovi QR kód. Je propojený s data-sférou, a můžete do něj vložit jakýkoliv obsah, text, obrázek či nahrát hudbu,“ popisuje.

Aby člověk mohl využívat možnosti čipu, musí mít koderské schopnosti. „Musí umět sestavit a naprogramovat třeba zámek, který bude fungovat spolu s čipem. Případně připravit další ,věci´ pro platby,“ vysvětluje.

QR kód

Upozorňuje, že vytetovat QR kód je velice těžké: „Není to práce pro běžného tatéra. Může si dovolit jen strašně nízkou chybovost, tak 7 procent, a musí zjistit rozlišení lidské kůže,“ upozorňuje Máša König Dudziaková.

Celý rozhovor Ondřeje Nováka s Mášou König Dudziakovou si můžete poslechnout ze záznamu.

autoři: Ondřej Novák , kbr
Spustit audio

Související