Úspěšná právnička Dagmar Burešová se uplatnila i v nejvyšší politice
Právnička Dagmar Burešová patří k nejvýznamnějším polistopadovým českým političkám, stala se první ministryní spravedlnosti po listopadu 1989 a na začátku 90. let stála dva roky v čele tehdejšího republikového parlamentu – České národní rady. Neméně významnou stopu zanechala i v advokacii, za totality obhajovala disidenty, k advokacii se vrátila i po svém politickém angažmá.
Narodila se 19. října 1929 do pražské právnické rodiny, v roce 1952 vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a začala působit jako advokátka. Věnovala se převážně občanskému a pracovnímu právu.
Čtěte také
Po roce 1969 obhajovala více než stovku lidí, kteří byli jako nepohodlní režimu vyhazováni z práce. Zastupovala spisovatele Milana Kunderu, publicistu a polistopadového kancléře prezidenta republiky Ivana Medka či matku Jana Palacha v beznadějném soudním sporu s komunistickým poslancem Vilémem Novým, jenž pronášel lživé teorie o motivech Palachova činu.
Do polistopadové politiky vkročila v prosinci 1989, kdy ji Občanské fórum vyslalo do čela resortu spravedlnosti v české vládě. Jako ministryně se do června 1990 podílela na přeměně české justice, jež začínala reorganizací soudnictví, reformou vězeňství či přípravou nových zákonů.
Politikem celý život
Čtěte také
V prvních svobodných volbách v červnu 1990 úspěšně kandidovala do České národní rady a stala se její předsedkyní. V čele předchůdce nynější Poslanecké sněmovny působila do voleb v roce 1992. Účastnila se také jednání o novém státoprávním uspořádání tehdejší federace.
S rozpadem Československa a po volebním neúspěchu Občanského hnutí, za něž v roce 1992 kandidovala, z vysoké politiky odešla a vrátila se k advokacii. Nejdříve zastupovala firmy, postupně se vracela k zastupování ve sporech o náhradu škod.
O nový vstup do politiky se pokusila v roce 1996, když v prvních senátních volbách kandidovala jako nezávislá za KDU-ČSL. Do Senátu se nedostala, politikem však podle svých slov zůstala po celý život.
Čtěte také
Po roce 1999 působila také jako předsedkyně správní rady Česko-německého fondu budoucnosti, ustaveného o dva roky dříve s cílem podporovat porozumění mezi Čechy a Němci. Jméno někdejší předsedkyně ČNR se objevovalo i v souvislosti s možnými prezidentskými kandidáty v roce 2003.
Prezident Václav Havel, se kterým Burešovou pojilo dlouholeté přátelství, jí udělil v roce 2002 za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 2007 ji Česká advokátní komora uvedla za její celoživotní přínos spravedlnosti do právnické síně slávy.
V následujícím roce svou advokátní praxi ze zdravotních důvodů ukončila. Je známa jako velká příznivkyně skautingu (dva roky byla starostkou Junáka), ráda lyžovala, hrála basketbal a volejbal a také bridž. Zemřela 30. června 2018.
Související
-
Největší omyl prezidenta Havla? Měl zakázat komunisty, říká zpravodaj Hlasu Ameriky
Byl zpravodajem Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Poprvé přijel do komunistického Československa ještě jako student. Moderuje David Šťáhlavský.
-
Na začátku ledna roku 1977 bylo zveřejněno Prohlášení Charty...
Prohlášení Charty 77 nese datum 1. ledna, ale výročí nejznámějšího československého opozičního hnutí by se mohlo připomínat celý rok. Dne 6. ledna 1977 pronásledova...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
