Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy

29. březen 2024

Jednou rázná traktoristka, pak mlčenlivá puťka. Obraz ženy v populární kultuře i médiích procházel změnami. Dnes ovládá veřejný prostor trend zobrazovat ženy takové, jaké skutečně bývají. Tedy nejen ty krásné a mladé, ale i ty starší, nesouměrné nebo s nadváhou. Hrdinky filmů mívají podobně různorodý charakter. Vždycky to ale tak nebylo. Změnám zobrazovacího stereotypu v českých zemích zhruba od druhé poloviny 20. století se věnuje Téma Plus.

Pro předválečnou dobu byl typický stereotyp moderní, emancipující se dívky, která je pohledná, nezávislá a vtipná; a muži se musí dost snažit, aby ji zaujali. S protektorátem přišel nacistický vzor – žena-matka, která štěstí nalézá pouze ve starosti o rodinu a domácnost.

Průvodčí ženy - 50. léta

Zcela nový obraz přinesl nástup komunistické diktatury v roce 1948. Souvisel s marxistickým požadavkem na rovnoprávnost žen vycházející z ekonomické nezávislosti a také s pokusy rozbít tradiční rodinu, a její funkce převést na stát.

Žena je proto zobrazována v první řadě jako pracující, nikoli jako matka. Objevují se fotografie žen v pracovních kombinézách, v továrně, na traktoru. To, co určuje kvalitu ženy, je její vztah k práci a tím pádem k budování socialistické společnosti. Její mateřství je marginalizováno pouze na biologickou stránku, o výchovu, stejně jako o domácnost se má postarat stát.

Tato nová žena se pochopitelně nijak zvlášť nestará o svůj zevnějšek. Zdobí ji nadšení a pracovní úspěchy. A montérky. Slušivé a elegantní šaty dostávají punc buržoazního přežitku.

Zpátky k plotně. Ale až po práci

Tento progresivní typ se kolem poloviny padesátých let začal vytrácet. Ukázalo se, že komunistický režim není schopen zajistit nejen dostatek míst v jeslích a školkách, ale ani služby, které by ulehčovaly starost o domácnost. K tomu se připojila i špatná ekonomická situace.

Čtěte také

Jak vysvětluje historička Denisa Nečasová, režim proto musel ubrat ze svého emancipačního étosu a obrátit pozornost žen znovu k domácnosti. Pěkné oblečení a starost o zevnějšek také přestal být nežádoucí. Z médií i film mizely ženy v montérkách.

Jedním z důvodů byl podle historičky Konstantiny Hlaváčkové i fakt, že dělnické ženy si chtěly užít zlepšení svého společenského postavení a chtěly se proto také lépe oblékat. Ty, v jejichž jméně byly ženy nuceny vzdávat se rukaviček, klobouků a líčení, náhle také chtěly, aby jim to slušelo.

Věra Chytilová

Tento vývoj se odrazil i v kinematografii. Zatímco ve filmu z přelomu 40. a 50. let vystupují ženy, které samostatně řeší pracovní potíže a soupeří s muži, od druhé poloviny padesátých let se objevují takové, jejichž hlavní starostí je rodina a které poslouchají své otce a muže.

Ovšem nešlo o návrat ke starému modelu ženy v domácnosti. Domácí i pracovní povinnosti měla žena zvládat zároveň.

Od sedmikrásky k manželce soudruha tajemníka

S výjimkou epizody konce 60. let, kdy se setkáváme s kritikou postavení žen, tento stereotyp přežil následující desetiletí. I ze Svazu žen se totiž na konci 60. let ozývaly hlasy, že ženy dostávají za tutéž práci poloviční plat, že jsou jim kladeny překážky při získávání vedoucích pracovních pozic a že kromě pracovních povinností na nich leží celá domácnost.

Sedmikrásky, režie: Věra Chytilová

Tehdy vzniklo i několik filmů, ve kterých je obraz ženy docela jiný než dosud. V první řadě jsou to Sedmikrásky Věry Chytilové, kde hlavní hrdinky vůbec nedbají na konvence. Do jisté míry jsou kritikou i Lásky jedné plavovlásky.

Spolu s nastolením husákovského režimu po roce 1969 byly kritické hlasy umlčeny. Popkulturní prostor opanovaly pasivní ženy a dívky, které jsou stafáží aktivním mužům. Jak upozorňuje historik Jakub Machek, například oblíbené televizní seriály ze 70. a 80. let se jimi jenom hemží.

Čtěte také

Ženy tu hrají druhé housle, jsou jen dcerami a ženami, popřípadě sekretářkami hlavních hrdinů: stranických tajemníků, předsedů národních výborů, ředitelů továren. Často vůbec nevíme, jestli a jaké mají tyto ženy zaměstnání. Nikdy se nevyjadřují k politickým nebo pracovním věcem. Pokud už o něčem hovoří, tak jen o rodinných nebo vztahových záležitostech. Objeví-li se přece jen žena, která dělá kariéru nebo má nějakou důležitější práci, zpravidla nemá rodinu.

Více si poslechněte v audiozáznamu Tématu Plus, vysíláme v repríze z března 2022. 

Spustit audio

Související