Thomas Kulidakis: Neštiťme se spojenectví s Čínou v obchodní válce s USA
Prezident Donald Trump pokračuje ve svérázném chování, kterým chce učinit „Ameriku znovu velkou“. S drzostí sobě vlastní Evropany označuje za hrozbu pro národní bezpečnost Spojených států ve snaze obhájit neobhajitelné zahájení obchodní války podkopávající mezinárodní obchod a důvěryhodnost Američanů coby jednoho z dosavadních pilířů transatlantického spojenectví.
Postoje, které se rozhodně nedají označit jako spojenecké, jsou do omrzení zjednodušující. K bezpečnosti totiž mimo jiné přispívá vzájemná obchodní výměna mezi Evropou a Spojenými státy. Díky výnosům se může modernizovat armáda, stavět infrastruktura a zdokonalovat schopnosti v oblasti kyberbezpečnosti. Když tedy americký prezident ohrožuje vzájemný obchod, ohrožuje americkou národní bezpečnost a ne, že ji ohrožuje Evropa.
Přestat se ponižovat
Navíc platí, že dosavadní úprava vzájemného obchodu byla v konečném součtu výhodná pro obě strany Atlantiku. Američané mohli dovážet do Evropy s nižšími cly určité druhy zboží, Evropané do zámoří jiné. Pokud ovšem Donald Trump chce mermomocí narušit dosavadní obchodní vztahy, které zároveň byly tmelem našeho spojenectví, a přesvědčit se o opaku nenechá, je na čase přestat se ponižovat.
Zdeněk Velíšek: Jak daleko může zajít Trumpova nevraživost vůči EU?
Je to přesně rok, co mě po prvé napadlo, že Donald Trump se ve svých projevech vyhýbá termínu Evropská unie. Byl tehdy na návštěvě Polska a v zásadním a velice dlouhém projevu tam slova European Union vyslovil snad jen jednou. Když chválil vzdor polské vlády vůči EU. Že o evropských zemích mluví raději jednotlivě a že Evropskou unii jako celek opravdu nemá rád, mi v posledních dnech připomínají už i titulky světového tisku.
Vždyť nás Evropanů je půl miliardy, tedy více než Američanů. V součtu se jim vyrovnáme z hlediska vědeckých kapacit, ekonomického výkonu a konečně i vojenské síly. Stačí být jednotní, k čemuž nás americký prezident negativní pobídkou nutí. I proto se jeví jako vhodné zvážit nabídku spojenectví s Čínou. Její premiér Li se vydal na diplomatickou misi, jejímž cílem je Evropany ke spolupráci z rozumu zlákat.
Nejdřív v bulharské Sofii na setkání v rámci skupiny 16+1 několikrát zdůraznil, že Peking nechce Evropskou unii rozdělovat. Je pro něj prý důležitá jednotná, stabilní a silná. To je logické, protože jen taková může čile a účelně obchodovat s Čínou. Následně v Berlíně projevil ochotu ke vstřícným krokům. Otevření finančních trhů, narovnání šancí evropských a čínských společností, důslednější ochranu duševního vlastnictví. Což přidal k nabídce čínského trhu pro zemědělské komodity.
Nepálit mosty
Vyjádřil pochopení pro slova kancléřky Merkelové, že je ale potřeba dohodnout se s celou Evropskou unií, což vypadá nadějně. I český premiér Andrej Babiš zmiňoval Čínu jako alternativní trh. Čína si očividně také uvědomuje, že spojenectví něco stojí. Když jsem ale na summitu v Sofii čínského premiéra poslouchal, bylo mi jasné, že v dlouhodobém hledisku sní o přesunu světového centra do Říše středu.
Takovému plánu je z dlouhodobého hlediska potřeba zabránit a centrum vrátit do Evropy, kde bylo před světovými válkami. Aby to starý kontinent dokázal, potřebuje prosperovat. A proto i z krátkodobého hlediska platí, že výměnou za narovnání vzájemných obchodních vztahů bude výhodné nabídku čínského spojenectví přijmout.
Mosty ke Spojeným státům by ovšem bylo dobré nepálit. Jen se na nich pohybovat s vědomím, že jedná rovný s rovným a že máme alternativu vlastní evropské politiky více azimutů. To platí ale i pro Čínu. Respekt chová především k Evropské unii jako k celku, ne k jednotlivým státům. I to jsem viděl v bulharské Sofii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.