Thomas Kulidakis: Italské volby souvisí se vzájemnou nesolidaritou členů EU
Na ekonomické a politické stabilitě Itálie záleží z logiky věci asi nejvíce samotným Italům. Ale mělo by na ní záležet také ostatním členům Evropské unie. Pokud totiž odečteme Velkou Británii, Itálie je třetí největší ekonomika a zároveň také třetí nejlidnatější člen evropského spolku.
Kdyby se této teze drželi evropští státníci v uplynulých několika letech, nemuseli by teď přemýšlet, jak zdrženlivým a chladným způsobem poblahopřát italským voličům k jejich volbě, demokraticky přijmout vítěze italských voleb a přát si, aby italský prezident svou autoritou a pravomocemi dovedl zemi buďto k stabilní vládě nebo alespoň k úpravě volebního zákona a předčasným volbám.
V Itálii totiž vyhrála a posílila právě politická uskupení extrémního ražení a stoupenci líbivých, byť převážně nesnadno uskutečnitelných receptů na řešení problémů, které Italy nejvíce tíží.
Předvolební kampani v jihoevropské zemi totiž vévodila témata ekonomického rozvoje a migrace. V obou těchto případech, které probíhaly souběžně, jsme přitom byli svědky nevhodného řešení obou problémů, které přerostly v krizi.
Při snaze nalézt recept na vyrovnání se s následky finanční a migrační krize se společenství členských států evropského spolku zachovalo natolik nesolidárně, že se zdálo, že se jedná o klub fungující jen v dobrých časech.
Stříhat metr
Vzájemná neschopnost účinně si pomoci, vyplývající z upřednostňování krátkodobých zisků na domácí scéně na úkor společného udržitelného řešení tak vydláždila cestu k moci politickým uskupením do té doby na okraji scény.
Jejich působení, často označované jako populistické, se totiž vyznačuje schopností bez okolků pojmenovat problémy, a to často velmi trefně. S nabízenými řešeními je to pak už horší.
Řadě italských voličů sužovaných nezaměstnaností může zcela pochopitelně imponovat představa základního příjmu pro chudé, jak jej představilo Hnutí pěti hvězd. Neudržitelné nároky na italský státní rozpočet opět pochopitelně voliči řeší jako podružné, protože když zeje peněženka a spíž prázdnotou, člověk se rád nechá nasytit nadějí, byť nerealistickou.
Stejně tak je zřejmé, že vykázání ekonomických migrantů zpět do jejich zemí je sice bez uzavření náležitých návratových dohod se zeměmi původu velmi vzdálené realitě, ale Liga Severu nebo nově spíše Liga správně pojmenovala problém, který Italové cítí.
Zaprvé, že mezi více než 600 tisíci přibyvšími v posledních čtyřech letech bylo v případě Itálie podle všeho více osob přicházejících z ekonomických důvodů než uprchlíků s potenciálním nárokem na azyl. Vzhledem ke každoročním výdajům na příchozí ve výši přibližně pěti miliard eur a neschopnosti zbytku členských států Evropské unie účinně pomoci se není co divit, že Italové odevzdali protestní hlasy.
Poučení do všech evropských metropolí je tedy jasné. Bez vzájemné solidarity ve všech otázkách, bez dokončení mechanismu přerozdělování přebytku v rámci eurozóny, protože jedna měna nemůže existovat dlouhodobě jako monetární a nikoliv fiskální unie, zkrátka a dobře bez jasné společné politiky u problémů přesahujících hranice států mohou současní mocní pomalu ale jistě stříhat metr svého působení na výsluní politické scény.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
