Spor o Rukopisy? Protože tady žádné nebyly, tak jsme si je sami napsali, hodnotí historik

České národní obrození bylo období, kdy se od konce 18. století, a zejména v první polovině 19. rodil český jazyk a česky psaná literatura, kultura a společnost. Pozvolna se schylovalo k národní samostatnosti. Velkolepá idea měla řadu příznivců, kteří ovšem neváhali sáhnout k mystifikaci, dnes bychom řekli dezinformaci. Spory o literární památky, jejich skutečnou hodnotu a především věrohodnost pokračovaly i ve stoletích následujících, už ale s výrazně menší intenzitou.

Spor je spojen se jménem Václava Hanky, který prý Rukopis královédvorský (RK) objevil v září roku 1817 ve Dvoře Králové. Ve stejném roce se našel i Rukopis zelenohorský, tentokrát na zámku Zelená Hora.

Účinkují: literární a výtvarný historik Radim Kopáč
Hrají: Aleš Procházka, Luboš Král, Libuše Švormová
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

„Když byly v rychlém sledu nalezeny další údajně starobylé Rukopisy, vedly se diskuse a polemiky,“ popisuje literární a výtvarný historik Radim Kopáč.

„Nadšení z těchto památek rezonovalo i v zahraničí: v Anglii, Polsku, Německu, kde dokonce Goethe převedl jednu báseň do němčiny.“ 

Čtěte také

Dvojice Šafařík a Palacký prohlásila, že jsou to památky pravé, o 40 let později trio vědců vystoupilo s opačným zjištěním.

Filozof Masaryk, lingvista Gebauer a historik Goll napsali, že jde o falza. Veřejnost je za to odsuzovala a stali se terčem nejrůznějších kritik a útoků.

Gebauer si dokonce stěžoval, že velmi trpěl, když se od něj ze strachu distancovali někteří kolegové na univerzitě, opouštěli ho přátelé, a to s doporučením, že měl mlčet.

Zpochybnění se objevovala ještě před nimi, ale šlo o myslitele z německého prostředí,  takže se poukazovalo na jejich „protičešství“. Kritizován byl i jazykovědec Dobrovský – ten ale s odkazem na vysoký věk.

Čtěte také

„Na začátku 80. let 19. století bylo Národní divadlo otevřeno Smetanovou Libuší. Toto dílo vychází z Rukopisu zelenohorského, stejně jako výzdoba kapličky,“ popisuje historik.

Symbolickou tečkou úvah o nepravosti rukopisů může být text ve sborníku Československé akademie věd z roku 1969:

„Oba Rukopisy jsou od jednoho autora, byly napsány až po provedení humanistické reformy latinského písma atd. Ale i v současnosti se objevují hlasy, které jsou přesvědčeny, že zpochybňování pravosti těchto literárních památek je akt zlé vůle.“

Dezinformace už v 19. století

Mystifikace, dezinformace, lži, podvody ale byly v první polovině 19. století velmi časté – a nešlo jen o oba Rukopisy.

„Šlo spíš o hru, což je princip mystifikace. V době Českého národního obrození byla tato hra vyostřená, protože soutěžila s literaturou z německého prostředí. A hrála se občas velmi ostře, s falešnými kartami. Určitě jde říct, že lhaní či cíleně podbarvené klamání mělo svou roli ve službě národní kultuře“.

Za básnířku byla označena i Magdalena Dobromila Rettigová.

Na scéně se tak objevila i údajná básnířka Magdalena Dobromila Rettigová, kterou známe jako autorku populární kuchařky. Její báseň se objevila v tisku – přestože sama autorka uváděla vše na pravou míru, příliš to nepomohlo. A za českou básnířku byla považována dál.

Další byla Žofie Jandová, ale různé podvrhy se odehrály i v rodinách. Například František Ladislav Hek napsal básně, které pak vydával za díla svých dcer.

Čtěte také

A na konci 30. let 19. století se splnil sen o české básnířce Marii Čacké. Byl to pseudonym, ale tato žena existovala a jmenovala se Božislava Svobodová, provdaná Pichlová. I její příběh dostal romantizující nádech – ale vytvořil ho její manžel. Vesničanka, bohem nadaná, se kterou se náhodou setkal pražský učenec a našel lístek, který jí vypadnul z kapsy. Byly na něm básně. Jeho okouzlení nebralo konce, takže se s ní oženil.

V případě Čacké se spirála mystifikace, pomezí pravdy a lži, roztočila ostře, takže v dobovém textu najdeme nekrolog za neexistující básnířku. Její díla byla zhudebňována a „i v současnosti nacházíme jejich kvalitu,“ doplňuje Kopáč.     

Rukopis královedvorský

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli národní obrození nevyužívalo mystifikací, literární a výtvarný historik Radim Kopáč odpovídá:

„Využívalo, zejména v prvních dekádách 19. století, kdy se České národní obrození formovalo. Byl to jeden z velmi užitečných nástrojů, byť na hraně lži a pravdy. Jistě v tom můžeme hledat i nějaký český mindrák: Když ty památky nemáme, tak si je vytvoříme.“   

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související