Spiknutí Omladiny proti císaři Františku Josefovi? Byla to jen neorganizovaná skupinka mladých vlastenců, vysvětluje historik

Tzv. dualismus, tedy rakousko-uherské vyrovnání v roce 1867, pak bylo pro českou stranu velké zklamání. Zvláštně se chovali i čeští politici Národní strany, tzv. staročeši.

Když se jim nedařilo své požadavky v parlamentu prosadit, přestali tam chodit úplně. Přenechali tak „volné pole působnosti“ rakouským Němcům a nakonec byli zbaveni svých poslaneckých mandátů.

Čtěte také

Rozvoji železnice pomohl až Ferdinand, císař František se „novotám“ bránil

Českému národu zjevně chyběly politické elity, i to vedlo v roce 1874 k založení další strany: Národní strany svobodomyslné. Jejím členům se říkalo „mladočeši“ a jejich snahou bylo po krůčcích získávat politické body.

Vyjednávání o uspořádání bylo víc než složité a dlouho se ani žádné řešení „nerýsovalo“. Frustrace společnosti se projevovala různě: od prostého nesouhlasu, přes neschopnost politické práce, až po radikalismus zejména mladých lidí. Ten měl souviset s tajným, a podle mínění úřadů a policie nebezpečným spolkem – a ohrožovat údajně měl i samotného císaře Františka Josefa I.

Protivládní protesty mladých

Mladí radikálové nevynechali žádnou příležitost k demonstracím a oslavám českých velikánů, např. Husa, Komenského i Havlíčka. Na Karlově mostě měla být dokonce sundána socha světce sv. Jana Nepomuckého, docházelo pak i k otevřeným protivládním protestům.

Čtěte také

Měl poslední habsburský císař Karel I. vztah k českým zemím? Dokonce vřelý, soudí historik

V květnu 1893, na jedné podobné akci, dokonce zavěsili soše císaře Františka I. – umístěné mezi Karlovým mostem a Národním divadlem – na krk oprátku. „Vše vyvrcholilo 12. září 1893, kdy si čeští vlastenci připomínali 22. výročí slibu císaře, podle kterého se měl nechat korunovat českým králem,“ říká Jiří Pernes v pořadu Jak to bylo doopravdy.

„Slib císař dokonce zopakoval, nikdy ale nesplnil, a to vlastenci těžce nesli,“ doplňuje historik. Mladí bouřliváci, lidé, kteří žili v „protihabsburském vzdoru“ zorganizovali vzpomínkové setkání na Žofínském ostrově.

Policie je rozehnala s tím, že šlo o setkání nepovolené. Většina z nich pak šla do restaurace a v této „atmosféře neúspěchu“ strhla ze stěn sochy císaře a císařovny. A protože to nebyla jediná „urážka trůnu“, začala policie pátrat a přišla se závěrem, podle kterého všechno určitě řídí nějaký tajný spolek.

Čtěte také

Byl Josef II. dobrým císařem? A co to dobrý císař je, odpovídá otázkou historik Rak

Možná tak chtěla obhajovat policejní nečinnosti, neschopnost a alibismus směrem k Vídni. Policejní zprávy pak tiskly noviny a objevil se i název údajného tajného spolku: Omladina.

Nakonec přišel v letech 1893 až 1894 soudní proces. Obžalováno bylo 76 lidí, 68 z nich dostalo tresty odnětí svobody, a to od dvou týdnů až po osmileté vězení. Pro vlastence to byli hrdinové, se kterými sympatizovala i velká část veřejnosti. Všechno skončilo v roce 1895, kdy dostali všichni milost díky amnestii.

Na otázku, jestli existovalo spiknutí proti císaři, historik Jiří Pernes odpovídá: „Neexistovalo. Činnost vyvíjela jen neorganizovaná skupina mladých lidí, kteří hlasitě vyjadřovali své politické názory a emoce. Aktivity mladých pokrokářů ale později přispěly ke vzniku samostatného Československa“.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.