Soud změnil nemocenskou

23. duben 2008

"Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. Podrobnosti stanoví zákon." Píše ve článku 30 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Příslušný zákon v této oblasti mimo jiné zavedl tzv. karenční dobu, po kterou nebyly při nemocenské vypláceny dávky.

0:00
/
0:00

Konkrétně šlo o tři dny. Motivací k přijetí tohoto opatření, byla snaha zabránit zneužívání nemocenské. Někteří lidé se místo dovolené hodili marod a v době nemoci si vyřizovali nejrůznější věci. Ostatně pohled do statistik dokazoval, že občané České republiky marodili výrazně více, než byl obvyklý evropský průměr a že po přijetí příslušného zákona kleslo čerpání nemocenské, především té krátkodobé, zhruba o dvacet procent. Samozřejmě nevyplácení nemocenské v prvních třech dnech může být považováno za nespravedlivé, protože se dotýkalo i lidí, kteří byli nemocní tak říkajíc regulérně.

Vzhledem k tomu, že tvz. karenční doba funguje ve zhruba dvanácti členských zemích Evropské unie, nejedná se o nějakou českou specialitu. Rovněž nelze v této souvislosti tvrdit, že jde o výmysl pravicového kabinetu. Ve zmiňovaných státech podobné opatření funguje i za vlád levicových. V České republice by tomu mělo být od července jinak. Do konce června totiž běží lhůta, dokdy mají politici rozpor s ústavním pořádkem napravit. Právě k tomuto závěru dospěli ústavní soudci.

Vzhledem k tomu, že se těžko striktně stanovuje, co je a není přiměřené, záleželo pouze na rozhodnutí žen a mužů v talárech. Samozřejmě je sporné, zda šance na získání několika stovek korun během nemocenské představuje výrazné zlepšení hmotného zabezpečení. Podle starých pravidel měl totiž marod nárok v prvních třech dnech na 25 procent z vyměřovacího základu. Ve dnech následujících to bylo 69 procent. Takže v první řadě nešlo o řešení rozpočtových problémů, jak zaznělo při zdůvodnění soudu. Podstatnější byla snaha zabránit zneužívání čerpání příslušné dávky. Bude v této souvislosti zajímavé, jak se rozhodnutí Ústavního soudu promítne do statistik o nemocnosti.

Ostatně shodou okolností, nebo záměrem politiků, se v těchto dnech na veřejnosti objevily jiné údaje. Ty se týkají poplatků ve zdravotnictví. Tedy problému, o kterém rovněž rozhodují ústavní soudci. Ti zatím vynesení verdikt týkající se této části vládní reformy odložili. Nebylo by překvapením, kdyby se k poplatkům ve zdravotnictví postavili podobně jako k nemocenské. V příslušném článku Listiny základních práv a svobod se píše, cituji: "Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon." Konec citátu. Zákon, jak známo, mimo jiné stanovil, že lidé od začátku letošního roku musí platit některé poplatky.

Soudci mohou dospět k názoru, že jde o platbu nad rámec veřejného pojištění a že je tudíž v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Pokud nejsou zveřejněná čísla úmyslně zkreslená, pak by zavedení regulačních poplatků mělo vést k rozumnějšímu čerpání zdravotní péče. To se podle zveřejněných čísel mělo za první tři měsíce projevit v úspoře přesahující dva a půl miliardy korun. Do této sumy není započtena více než miliarda, kterou pacienti na poplatcích zaplatili. K více než dvěma a půl miliardám se došlo například výrazným snížením využívání pohotovosti, poklesem návštěv u lékaře i zkrácením pobytu v nemocnicích. K němu samozřejmě dochází pouze se souhlasem lékaře, takže by zdravotnická zařízení neměli předčasně opouštět lidé, kteří by tím hazardovali se zdravím. Když se k tomu přidá skutečnost, že lidé si léky například na nachlazení většinou pořizují na vlastní náklady a nikoli na recept, dostaneme se ke zmiňované úspoře, která by měla být využita k hrazení léčby závažnějších onemocnění.

Samozřejmě i v tomto případu existuje celá řada sporných momentů a nespravedlností. Takže opět bude záležet na postoji ústavních soudců, na čí stranu se přikloní. Ústavní soud je totiž svým způsobem specifickou institucí, kde často ženy a muži v talárech vyjadřují spíše svůj názor na daný problém, než že by jen suše citovali nejrůznější paragrafy. A právě v případě vládní reformy to obzvlášť platí. Proto jsme svědky odlišného názoru soudců. Přesto vláda nemůže dělat nic jiného, než většinový verdikt respektovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Hartman
Spustit audio