Snažíme se přinést překvapivou stavbu s vnitřní krásou, která funguje, říkají držitelé České ceny za architekturu

24. listopad 2020

Hlavní cenu České ceny za architekturu letos získali Jiří Opočenský a Štěpán Valouch z ateliéru ov-a za rekonstrukci a dostavbu sídla firmy Lasvit v Novém Boru, které se přezdívá „skleněná roubenka“.

„Na místě stojí dva roubené domy z roku 1792. Mají svůj obrovský půvab. Během dvou století prošly mnoha stavebními úpravami, byly překryty mnoha vrstvami, naposledy v roce 1985, a byly hodně pošramocené. Chtěli jsme, aby se jim vrátil jejich původní vzhled,“ vysvětluje Valouch.

Je to pro nás veliká pocta. V profesionálním českém prostředí je to největší cena na trhu.
Štěpán Valouch

Ke starým roubenkám architekti připojili současné domy, které prezentují um českých sklářů. A právě kombinaci původního a nového, tradiční a současné architektury porotci ocenili.

Ve svém odůvodnění porota vyzdvihla odvážný vstup architektů do původní objemové struktury, pochopení její podstaty a doplnění, umocněné novými detaily.

Čtěte také

„Během procesu navrhování pracujeme s více variantami, některé byly dokonce ještě radikálnější a odvážnější. Pracovali jsme třeba s myšlenkou, že ty staré domy budeme propojovat tím novým objemem,“ popisuje Opočenský.

Výsledný návrh je ale vlastně konzervativnější – nové domy jsme hmotově přiblížily těm původním, aby byli jako partneři a sousedé.“

Nehrozí, že se architekt nechá trochu unést a praktičnost stavby zůstane na vedlejší koleji?

„Mezi architekty je stálý souboj o to, jestli má být stavba monumentem, nebo instrumentem. Jestli má sloužit, nebo být výtvarnou kreací. My se snažíme pohybovat na pomezí – přinést překvapivou věc s vnitřní krásou, ale zároveň musí fungovat,“ reaguje Valouch.

Podle České komory architektů, která soutěž pořádá, byla mezinárodní porota překvapena vysokou úrovní návrhů. Znamená to, že je na tom česká architektura dobře?

„To je těžká otázka, české prostředí má omezený horizont. Nominované stavby snesou srovnání s Evropou, ale je zde i velká produkce architektury, která kvalitu nemá – je generovaná automatickými řešeními nebo dosahováním nejlevnější ceny,“ konstatuje Štěpán Valouch.

Související