Rok 1973: Píseň jako politikum. Jak to bylo s Festivalem politické písně Sokolov

Festival, z jehož pódia měla znít zejména angažovaná hudba a protestsongy, vznikl podle (o čtyři roky staršího) východoněmeckého vzoru, festivalu politické písně v Berlíně.

Politický kolos

Kořeny přehlídky sahají do folku. Na sokolovské Portě 1972 několik „angažovaných“ písní, jako třeba Irská zem skupiny Plížáci, vyvolalo diskusi, zda takové skladby patří mezi trampské. Vznikl nápad zorganizovat festival politických písní, který se u politických orgánů rychle ujal.

Jen řekni Sokolov a ozve se ti píseň... První Festival politické písně proběhl před 45 lety

• Upravit
• Smazat

Festival politické písně v Sokolově byl místem, kde se setkávaly hvězdy populární hudby i amatérské skupiny. Komunistická strana, která průběh festivalu bedlivě sledovala, očekávala od hudebníků hlavně politicky angažované texty. Cílem bylo poukázat na západní „nešvary“ a oslavit socialismus.

Od druhého ročníku byl hlavním pořadatelem Ústřední výbor Socialistického svazu mládeže. Termín se přesunul na únor, čímž se festival stal součástí oslav výročí Vítězného února. Ideové zaměření odrážela hesla jako „Mladá generace – důstojný pokračovatel Vítězného února". Výmluvné názvy měly také festivalové koncerty: Zpíváme pro budoucnost, Třicátý máj rozkvétá či Píseň bojující.

Původní myšlenka folkové přehlídky se od druhého ročníku vytratila. Vznikl několikadenní celostátní politický kolos, na kterém se mladí amatérští umělci, folkoví i rockoví zpěváci a skupiny „hlásili formou angažované písně k současným změnám ve společnosti“. Internacionální charakter dodávali festivalu hosté z „bratrských“ socialistických zemí včetně Kuby, ale i z „kapitalistické“ Ameriky, Chile, Británie, Francie, Itálie či Západního Berlína.

Kličkování kolem přijatelných témat

S účastí a nutným angažovaným repertoárem se muzikanti vyrovnávali různě. Někteří vyjadřovali svůj postoj, pro jiné byl festival „úlitbou“ či posloužil k zahlazení největších „hříchů“ a zákazů, aby mohli dál hrát. U textů kličkovali všelijak kolem obecně přijatelných témat, jako třeba Hana a Petr Ulrychovi či OK Band a další.

Vedle svazácké skupiny Plameny, kterou vedl později Jindřich Brabec a s níž vystupoval také zpěvák Jiří Štědroň, se na sokolovském pódiu za šestnáct let vystřídala plejáda renomovaných muzikantů všech žánrů. Od slavné rockové skupiny Olympic, která byla pravidelným účastníkem, přes Václava Neckáře a jeho Bacily, Helenu Vondráčkovou, Karla Černocha, Mira Žbirku, Petera Nagye, Spirituál kvintet, Žentour, Ivana Mládka až po Michala Davida a Kroky Františka Janečka.

V posledním ročníku (1988) Sokolov zažil také skupinu ETC s Vladimírem Mišíkem, Lucii Bílou, ale i vystoupení Jiřího Suchého, který připomněl tvorbu Jaroslav Ježka, Voskovce a Wericha.

O vzestupu a pádu Festivalu politické písně Sokolov potom hovoří redaktor Dan Mrázek.