Radovan Holub: Plavčíci hodní a zlí aneb Demokracie s bičem a píšťalkou

21. listopad 2019

Neděli jsem strávil plaváním a sjížděním atrakcí v aquaparku v Kobylisích. Je to na kopci a pokud by nebyla bývala inverze, byl by krásný výhled na město.

Jednou z vodních atrakcí je tu vířivka. Proudy vody vyrážejí zdůli a za zády, voda se čeří a probublává, vír následuje vír a erupce erupci. Děti skotačí a dospělí je poučují o vlastnostech vody.

Čtěte také

Ostatně je to hezký pohled, jak táta drží dítě v náručí a společně plánují, co si dají k večeři. Překvapivé zejména pro člověka zvyklého koukat se na filmy, kde dospělí své děti opouštějí, případně posílají žebrat.

Jako všechno v tomhle aquaparku, každá atrakce je velmi viditelně označena a pravidelně obsahuje několik bodů, co se tam nesmí dělat. Cedule jsou u každého i sebemenšího bazénku a není možné je nevidět. Ve vířivce je například zakázáno se potápět nebo mít na sobě plovací kruhy nebo molitanové rukávky. Prostě plavky a dost. Racionální příkaz ve věčně přeplněné atrakci.

Asi deset metrů odtud je prosklené stanoviště plavčíka. Ten den odpoledne měl službu plavčík zjevně patrně zvyklý na vyšší stupeň demokracie. Když od monitoru viděl zvýšený počet plovacích pomůcek nebo jiných nepravostí, došel k vířivce a každému s úsměvem vysvětloval, proč to není dovoleno.

Slušnost jako slabost?

Klienti s dětmi v náručí nesli jeho poučování se zjevnou nelibostí a nikdo z nich po dobu plavčíkovy služby neuposlechl. „Co nám tu ten vůl bude radit,“ odtušil jeden postižený směrem k manželce.

Čtěte také

Odpoledne měl službu jiný plavčík. Jakmile se ve vířivce objevila nepravost, razantními kroky přistoupil, pronikavě zapískal a jednoznačným gestem napřažené ruky vykázal narušitele. Pískání rozuměli všichni, příkazu k opuštění atrakce také, nikdo neprotestoval a nikdo nemluvil o volech. Vyskytl se jeden obzvlášť sveřepý otec a dělal, že nechápe. Plavčík mu přistrčil pod nos ceduli se zákazy, znovu zapískal a bylo. Muž odešel i s dítětem a ostatní, zdá se, byli spokojeni.

Vypadá to, že nikdo se není schopen s nikým dohodnout, jak hezky ukazuje nová česká komedie Vlastníci. Je potřeba pískajících plavčíků, kteří připomenou zlatou éru totality, kdy se nic nesmělo a nikdo nevěděl proč.

Čtěte také

Doba je však jiná, smí se hodně a nikdo nestřílí narušitele u železné opony. Pískající plavčík ale zůstává, ten nám zbyl jako připomínka řádu v rozkolísaných dobách. Plavčík přece nikoho nebije, nepronásleduje, jen razantním gestem vykazuje. Vynucuje řád.

Osobně bych byl rád, kdybychom dovedli uposlechnout pokynu usmívajícího se plavčíka bez píšťalky, který také vynucuje řád, ale slušně a tolerantně. Ale to by šlo snad jen ve Švýcarsku nebo Rakousku. U nás jsme si zvykli, že státní moc se projevuje píšťalkami.

Německá kancléřka odhadla, že éra píšťalek v nových demokraciích pomine až za 50 let. Podle počtu píšťalkami vykázaných dětí ve vířivce o tom pochybuju. Roste nám nová generace lidí, kteří budou slušnost považovat za slabost. Ostatně, říká se, že Češi měli vždycky rádi nad sebou bič a pak si někde u piva pokecali, jaký je majitel biče hlupák.

Autor je publicista

autor: Radovan Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.