Radkin Honzák: Ve dvou se to lépe táhne

Některé si byly jisty, že včera, některé už si nevzpomínaly. Tak je lektorka vyzvala, aby vzaly své mobilní telefony a napsaly manželovi SMS: Miláčku, miluju tě. A jak řekla, dámy učinily. Za chvíli začaly přicházet odpovědi:

„Proboha, co se děje?“

„To jsi zase odřela auto?“

„Já tebe taky.“ (Ta byla jen jedna.)

???

„Nehraj to na mě a řekni, kolik potřebuješ.“

„Jestli najdu toho chlapa, kterému to patří, tak mu rozbiju hubu.“

„Stokrát jsem tě prosil, abys nepila. Jestli nepřestaneš, fakt odejdu.“

Zasmějeme se, a vlastně to moc směšné není, kam se dostane dvojice, která kdysi toužila splynout v jedinou bytost. Měli bychom více dbát na to, aby náš vztah neuvadl; potřebujeme ho totiž jako sůl. Již na druhé stránce knihy Genesis najdeme větu: Není na světě dobře člověku samotnému. Dnešní medicína to potvrzuje. Podpora partnera/partnerky představuje významný pozitivní moment při léčbě.

„Jsem už dlouho psychiatrem a viděl jsem mnoho těch, kdo vzpomínali víc na chyby toho, kdo odešel, než na jeho přednosti. A jak jim ty chyby chybí!“ píše Radkin Honzák|foto:Mona Martinů

Jedna z největších studií, která hodnotila vliv způsobu života v páru či single, proběhla v letech 2004–2008. Analyzovaný soubor obsahoval data od 734 889 pacientů s nejčastějšími typy nádorů. Závěr této analýzy byl, že „marital status“ byl nezávislým příznivým prognostickým faktorem, pacienti žijící v páru měli delší celkové přežití a menší riziko recidivy.

Poslední rok byl náročný po všech stránkách. Mám proto několik nápadů, kterak překonat tenhle blbý čas. Slovo BLBÝ užívám s rozmyslem, neb je namístě. Ten čas není jiný než blbý, a proto my buďme chytří! Ve dvou se to lépe potáhne, když se naladíme. Co je třeba?

Přestat vidět chyby na partnerovi/partnerce a říci si, že už je nevychováme. Jsem už dlouho psychiatrem a viděl jsem mnoho těch, kdo vzpomínali víc na chyby toho, kdo odešel, než na jeho přednosti. A jak jim ty chyby chybí!

Ten čas není jiný než blbý, a proto my buďme chytří! Ve dvou se to lépe potáhne, když se naladíme.

Vrátit se na samý začátek a věnovat se vzpomínkám na první chvíle nadšení, závratí, ještě když jsme se jen drželi za ruce, když jsme si dali první pusu. Říct si ráno: Mohl(a) jsem mít to štěstí a být teď v Severní Koreji (ani Angola není špatná), ale jsem tady, teče mi teplá voda, mám co jíst a střechu nad hlavou a hlavně mám hlavu, která myslí.

A pak si jít do koupelny zazpívat! „Když jsem vandroval, muzika hrála, moje znejmilejší, moje znejmilejší z okna koukaláááá, z okna koukala. Nekoukej za mnou, pojď radši se mnou a já ti koupím a já ti koupím sukni zelenooou, sukni zelenou…“