Langweilův detailní model Prahy vznikal jedenáct let

10. duben 2020

Přenesme se do doby, kdy byla Praha v rámci monarchie spíše ospalým provinčním městem. Stále měla jen jeden most, ten Karlův. Chrám svatého Víta byl ještě nedostavěný a luxusní Pařížská třída ani neexistovala, protože Josefovem, tedy židovským městem, se ještě neprohnala asanace...

Tuto dobu máme zachovanou, dokonce ve 3D. Postaral se o to v předminulém století Antonín Langweil, který vytvořil lepený model tehdejší Prahy.

Dnes ho vystavuje Muzeum hlavního města Prahy. Na zhruba 20 metrech čtverečních zachycuje Staré Město s Josefovem, Malou Stranu a Hradčany tak, jak je dnes už neznáme. Malá Strana končí mohutnými hradbami na Újezdě (ty byly zbořeny při stavbě Řetězového mostu, v místě dnešního mostu Legií), Staré Město pak zhruba dnešními ulicemi Revoluční a Na Příkopě. Zde je namísto poslední české secesní perly, Obecního domu, ještě vidět takzvaný Králův dvůr.

Domy, které už nestojí

Model zahrnuje více než 2000 miniaturních budov z papírové lepenky v měřítku 1:480 se všemi barevnými detaily výzdoby fasád i podrobnostmi dvorů, zahrad a hospodářské zástavby.

Dokumentárně nejcennější jsou samozřejmě domy, které už dneska nestojí,“ říká o ojedinělém díle umístěném v bezprašné vitríně jeho kurátorka Kateřina Bečková.

Především jde o Josefov, na jehož území najdete asi 270 domů. Z těch se nezachoval žádný, kromě šesti synagog z devíti. Také na Starém Městě, i když se to nezdá, je minimálně polovina zástavby radikálně proměněna. Část této čtvrti totiž také spadala do pražské asanace, byla zbořena a nahrazena novostavbami. Kromě toho v druhé polovině 19. století začalo být výnosné stavební podnikání, a proto stavebníci bourali malé domy a nahrazovali je činžáky.

Jak zachytit neustálý vývoj

Když se na Langweilovu Prahu podíváme, víme dobře, že je to to samé město. Poznáme je podle týchž dominant. Kdybychom ale vstoupili do jejích uliček, budeme bloudit,“ poznamenává kurátorka.

O něco lépe by se dnešní člověk orientoval na tehdejší Malé Straně. Sice se tu také přestavovalo, ale základní půdorys čtvrti zůstal.

„Stávalo se, že se ještě během jeho práce některý dům proměnil. V takovém případě měl autor tendenci také zanést onu proměnu do modelu. Aby byl aktuální. Máme tedy obrovské štěstí, že Langweil tvořil právě v této době. Jednak to byla doba, kdy město stálo ještě v silně barokní podobě, a jednak právě před velkými změnami. Byl to čas stavebního útlumu,“ říká o složité Langweilově práci Bečková.

Jedenáct let

Antonín Langweil začal stavět svůj model v roce 1826. Do dnešní podoby ho dovedl o 11 let později, v roce 1837. Ve stejném roce zemřel.

Langweil byl knihovní sluha, který měl zřejmě velké umělecké ambice. Měl výtvarný talent a snažil se kreslit, malovat a dokonce vystavoval na expozicích pražské Akademie. Nebyl ale natolik talentovaný, aby se prosadil a mohl se tím živit. Proto hledal profesi, která by odpovídala i jeho technické zručnosti.“

Peripetie a stěhování

Antonín Langweil se narodil jako deváté dítě v Postoloprtech, kde byl jeho otec sládkem ve schwarzenberském pivovaru. Brzy ale zemřel a matka se odstěhovala na jiné schwarzenberské panství, do Českého Krumlova, odkud pocházela. Tady vyrůstal a později začal provozovat litografickou dílnu.

Logo

Tu mu záhy rakouská cenzorní mašinerie ve městě zakázala. Bylo mu povoleno odstěhovat se se svým podnikem do Prahy. To udělal a vzal s sebou i svou ženu a dítě. Patrně nevěděl, že bez měšťanského práva, tedy toho, že by vlastnil dům, nesmí provozovat dílnu ani tady. Po dalších peripetiích získal nakonec nižší úřednické místo v univerzitní knihovně.

Práce ho jistě neuspokojovala,“ říká dál kurátorka Muzea hlavního města Prahy. „V textu, který vyšel v průvodci o Praze v roce 1830, popisuje sám Langweil, jak šel jednou po Petříně a díval se na Prahu. V tu chvíli ho napadlo, jak by bylo krásné město v malém modelu.“

Neuvěřitelná preciznost

Muzeum hlavního města Prahy nechalo před více než deseti lety Langweilův model zdigitalizovat. Při mnohaměsíční práci se zjistila, nebo spíš potvrdila neuvěřitelná preciznost originálu. Některé detaily na budovách kreslené tuší dosahují přesnosti stovek linek na milimetr.

Uličky v některých částech modelu mají rozměry dva až čtyři milimetry, takže se k nim ani nebylo možné se snímacími přístroji pořádně dostat. Jen komínů například model zaznamenává více než 9 tisíc. Naštěstí je možné celý ho rozložit na několik částí. Vzniklo tak víc než čtvrt milionu snímků, aby bylo možné data dál zpracovávat.

Jaké byly osudy Langweilova modelu Prahy po jeho smrti a jak se hledal restaurátor pro neobvyklý artefakt? Poslechněte si celé Příběhy pokladů.

autoři: Patricie Polanská , Kateřina Tesařová
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.