Před 70 lety StB umučila faráře Toufara. Potřebovala rychlé doznání, vysvětluje historik Tomek

Příběh Číhošťského zázraku se oficiálně začal psát 11. prosince 1949. Jestli šlo o zinscenovanou událost, dodnes není známo. Odborníci se ovšem shodují, že StB celého příběhu pouze zpětně využila.

Čtěte také

Rok 1949: Číhošťský zázrak. Záhadný pohyb kříže a umučení faráře Josefa Toufara

Autor knihy věnované Josefu Toufarovi Jako bychom dnes zemřít měli, básník a publicista Miloš Doležal, upozorňuje na to, že farář se už v roce 1946 angažoval ve prospěch Československé strany lidové a proti komunistické straně.

Vyjadřoval se k obecným věcem a komunistickým představitelům tak mohl snadno překážet. Přesto se ale Doležal domnívá, že jednoznačné politické postoje nebyly hlavní příčinou farářova krutého osudu.

„Na přelomu let 1949 a 1950 komunistický aparát otevřeně vyhlásil válku katolické církvi,“ připomíná publicista. Církev měla stále své centrum na západě (v Římě), a o to větším byla nepřítelem.

StB využila příležitosti

Miloš Doležal je přesvědčen, že StB Číhošťský zázrak sama nezinscenovala. „Víme, že Státní bezpečnost do toho vplula až v průběhu ledna 1950, tedy o měsíc později.

Nějaké obvinění církve se režimu hodilo. Ta věc zázraku je ale hodně komplikovaná na to, aby to bylo připraveno.
Prokop Tomek

Stejný názor na věc má i historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu. Podle něho by nebylo možné v tak malém kostelíku utajit podobnou provokaci.

Vyšetřovatelé to přehnali

V roce 1950 už přestávalo být denní praxí přímé fyzické násilí na vyslýchaných. „To bylo nejběžnější v letech 1948 a 1949. Později se to za pomoci sovětských poradců proměňovalo spíš v násilí nepřímé – upírání životních potřeb, spánku, totální izolace,…“ vyjmenovává Tomek.

8 fotografií

„StB dokonce na začátku roku 1950 vydala rozkaz, kterým zakazovala mučení a fyzické násilí. Je potřeba říct, že po celou dobu nebylo fyzické násilí legální, vždycky to bylo něco, co se muselo utajovat i v rámci bezpečnostního aparátu a dělo se bez písemných příkazů.“

Prokop Tomek vysvětluje, že cílem použití násilí bylo získání rychlého výsledku. A to byl údajně i případ Josefa Toufara. „Příslušníci StB potřebovali doznání pátera Toufara, že celou věc nastrojil, aby to bylo využitelné komunistickou stranou. Jenomže svou horlivost vyšetřovatelé jednoznačně přehnali,“ uzavírá.