Přátelil se s Picassem, prchal před nacisty, aby si vzal život na sklonku války. Příběh malíře Jiřího Karse

3. červenec 2021

Georges Karpeles, později známý jako Jiří Kars, se narodil do židovské rodiny v Kralupech nad Vltavou. Do jeho života se učebnicově zapsaly tragické i euforické dějiny 20. století. Kars totiž prožil řadu let na pařížském Montmartru mezi největšími umělci své doby. Bojoval v první světové válce, před tou druhou prchal napříč Evropou. Jeho žena se zapojila do odboje, on sice žil v neutrálním Švýcarsku, ale v únoru 1945, možná pod vlivem zpráv o holocaustu, si sáhl na život.

Narodil se 2. května 1880 v Kralupech jako Georges Karpeles, alespoň tak je zapsán v matrice židovské obce ve Velvarech. Jeho rodina v Kralupech podle ředitele tamního Městského muzea Jana Racka vlastnila parní mlýn.

Roku 1906 si Karpelesovi nechali úředně změnit své příjmení na Kars.

Touha být malířem

Karsův otec Vilém si jistě představoval, že prosperující podnik jednou předá synovi. Malý Jiří měl však docela jiné zájmy – odmalička rád kreslil a maloval. A nepřál si nic jiného než být malířem.

Otec pro jeho umělecké plány zprvu neměl pochopení, přemluvil ho až známý mecenáš a rodinný přítel Alexandr Brandejs. Znalec umění rozpoznal Jiřího výtvarný talent a přesvědčil jeho otce, že by nadaného chlapce bylo pro mlynářské řemeslo škoda. 

Významný česko-francouzský malíř židovského původu. Patřil k mezinárodnímu uskupení umělců École de Paris kolem Picassa.

Kars tak mohl v roce 1899 začít studovat malbu na proslulé mnichovské Akademii a později i ve Vídni. Zejména mnichovská Akademie v té době patřila podle liberecké kurátorky Anny Habartové k nejvýznamnějším evropským uměleckým školám.

I proto dnes o Karsovi uvádí aukční katalog společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery následující: 

„Významný česko-francouzský malíř židovského původu. Patřil k mezinárodnímu uskupení umělců École de Paris, které se vytvořilo kolem Pabla Picassa. Ve 20. a 30. letech vystavoval v řadě evropských zemí, například v Ženevě, Vídni, Amsterdamu, Londýně, Barceloně nebo i v Chicagu.“

Přítel Picasa, Modiglianiho i Grise  

Svá studia Kars ukončil v roce 1905 a odjel na studijní cestu po Evropě. Navštívil Španělsko a Portugalsko, důležitý pro něj byl pobyt v Hamburku a nakonec se usadil v centru světového uměleckého dění, v Paříži. Vybral si místo, kde v té žili a pracovali snad všichni moderní malíři – Montmartre.

Čtěte také

V té době zde působili například Pablo Picasso, Amedeo Modigliani, Juan Gris, Marc Chagall nebo Henri Matisse. Jak uvádí galerista a ředitel aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery Vladimír Lekeš, tito umělci zde založili slavnou École de Paris, Pařížskou školu.

Hlásili se k ní i básníci Guillaume Apollinaire a Jean Cocteau, Alfred Jarry nebo americká spisovatelka Gertruda Steinová. A se všemi těmito osobnostmi se Jiří Kars dobře znal a přátelil.  

Paříž poskytla Jiřímu, tedy už Georgesi Karsovi, ideální podmínky pro uměleckou tvorbu. Pobýval v ní téměř tři desetiletí – ovšem s výjimkou čtyř těžkých let, která prožil na frontách první světové války. Teprve pak se mohl vrátit do svého pařížského ateliéru v ulici Caulaincourt.

Útěk před Francovou diktaturou 

Dalším místem, které si Kars oblíbil, bylo Španělsko. V roce 1933 si se ženou Norou jako své letní sídlo vybrali dům v tehdy ještě málo známém přímořském městečku Tossa de Mar nedaleko Barcelony.

Čtěte také

I během svého relativně krátkého pobytu se zde Kars podílel na založení městského muzea a inspiroval vznik malířských soutěží. Dodnes ho tu připomíná pamětní deska a bar, který nese jeho jméno.

V roce 1937 se však manželé Karsovi kvůli hrozbě frankistického režimu rozhodli, že Španělsko opustí a vrátí se do Československa. Jedním z důvodů byla i Karsova první velká samostatná výstava v Praze.

Na Vinohradech si pořídil byt a ateliér a právě sem z Paříže převezl svou rozsáhlou uměleckou sbírku. Byly v ní i kresby, grafiky a obrazy jeho přátel z Montmartru, které by dnes nepochybně dosahovaly astronomických částek.

Další útěk, tentokrát před Hitlerem

Stejně jako Karsovi utekli před Francem ze Španělska, museli kvůli Hitlerovi narychlo opustit i Československo. Historik Arno Pařík ze Židovského muzea v Praze k válečnému osudu Jiřího a Nory Karsových napsal:

„Po Mnichovu se překotně stěhovali zpátky do Francie, usadili se v městečku Anse. Po porážce Francie žili nějaký čas v Lyonu. Když německá vojska obsadila jižní Francii, uprchl narychlo 17. prosince 1942 k sestře Else Werflové do Curychu. Tam se obtížně živil malováním nevelkých obrázků, psychicky trpěl v důsledku zpráv o pronásledování a smrti svých přátel i provokacemi agentů gestapa. 

V té době už ale Kars se svou ženou nežil. Ta zůstala v okupované Paříži, kde se zapojila do odboje proti nacistům. Pomáhala židovským rodinám, kterým hrozil transport do koncentračních táborů. Musela přitom být velmi odvážná, protože sama pocházela ze židovské rodiny. Za zásluhy v odboji dostala po válce vysoké francouzské vyznamenání.

Sebevražda

Jiřímu Karsovi se sice podařilo v neutrálním Švýcarsku válku přežít, na jejím samém konci si však sáhl na život. 5. února roku 1945 ukončil svůj život skokem z okna jednoho ze ženevských hotelů.

Podle sochaře Stefana Milkova, autora Karsova pomníku v Kralupech, ho k tomu asi dohnaly zprávy o tragických důsledcích holokaustu.

Nora Karsová se po válce rozhodla splnit manželovo přání, aby byl pohřben v Praze. To se však kvůli poválečným poměrům v Evropě podařilo až v červnu roku 1949, kdy byly ostatky Jiřího Karse, rytíře francouzské Čestné legie, uloženy do rodinné hrobky na Novém židovském hřbitově v Praze.

Z Karsovy sbírky nakonec zůstalo jen torzo

Nora se v poválečném Československu pokusila zachránit i zbytek Karsovy sbírky cenných uměleckých děl. Dostáváme se tak ke stále ještě nezodpovězené otázce kolem Karsova života. Jde vlastně o jakousi jeho tragickou dohru. Kam se vlastně tato sbírka, kterou by mohla chlubit kterákoliv významná galerie, poděla?

Torzo sbírky, zhruba padesátka Karsových obrazů a jeho náčrtníky z první světové války, se po mnoha peripetiích našlo uložené v jakýchsi bednách ve skladu mimo Prahu. Nora Karsová je darovala jeho rodnému městu Kralupy. Tam však pro ně nebyly vhodné výstavní prostory a zřejmě ani velký zájem.

Bedny s obrazy tak v 50. letech putovaly postupně do Nelahozevsi a Velvar, kde nakonec zůstaly ve sbírkách Městského muzea. Do Kralup se dnes Karsova díla vracejí příležitostně na výstavy. Díla jeho pařížských přátel však zřejmě nenávratně zmizela.

Kars se vrací i do rodných Kralup

Na samotného Karse a jeho pohnutý život se u nás nadlouho zapomnělo, věděla o něm vlastně jen hrstka odborníků. V posledních letech však zájem o jeho dílo znovu roste jak v Česku, tak i v zahraničí. Například londýnská pobočka aukční síně Christie’s vydražila v roce 2019 Karsův obraz Paridův soud za 110 tisíc liber.

Karsova díla jsou ve významných galeriích ve Francii, Německu, Španělsku, Spojených státech i v Izraeli. V Česku mají Karsovy obrazy ve svých sbírkách kromě Národní galerie také Moravská galerie v Brně, Západočeská galerie v Plzni a další.

Nakonec se Jiří Kars vrací i do svého rodného města, Kralup nad Vltavou. Vedle tamního muzea na tom má velkou zásluhu úspěšný kralupský podnikatel, sběratel a mecenáš Petr Závodský.

Ten začal nejen kupovat Karsovy obrazy, ale rozhodl se, že mu ve městě vybuduje i památník a galerii, kde bude jeho sbírka veřejně přístupná. A inicioval i vznik Karsova pomníku, jehož autorem je sochař Stefan Milkov. Pomník byl na kralupském náměstí Georgese Karse odhalen v roce 2020, k 140. výročí Karsova narození.

Celý Karsův životní příběh si můžete připomenout v audiozáznamu. Téma Plus připravila Milena Štráfeldová. 

autor: Milena Štráfeldová
Spustit audio

Související