Přátelé z Varšavy, Sofie a Budapešti aneb Soutěž o nejlepší výkladní skříň socialismu

Rok 1978 byl pro východoevropské země důležitý co do vědeckého výzkumu a politické prestiže. V tom roce se v rámci kosmického programu Interkosmos spolu se sovětskými kosmonauty podívali do vesmíru hned tři občané komunistických zemí, kromě Čecha Vladimíra Remka a Němce Sigmunda Jähna to byl Polák Mirosław Hermaszewski.

Čtěte také

Čeští a polští disidenti na hranicích popíjeli rum a diskutovali, jak svrhnout společného tyrana

Stejně jako na let Vladimíra Remka se skládaly i v Polsku oslavné písně na Hermaszewského, jednu z nich tehdy nazpívala i populární polská zpěvačka Anna German. Pořad Hovoří Varšava také přinesl československým posluchačům rozhovor s prvním polským kosmonautem, týkající se spíš mediálního ohlasu jeho letu než vědeckých zajímavostí.

A ve vysílání polského rozhlasu pro Československo se samozřejmě připomínala i druhá světová válka, do tohoto ranku přispěl rozhovor s jednou z válečných veteránek z ženského praporu Polské lidové armády, pro který se vžil název „Platerowky“.

Po konci války se některé vojačky tohoto praporu usadily ve vesnici v Dolním Slezsku nedaleko hranic s tehdejší NDR, kde si utvořily vlastní komunitu zabývající se zemědělstvím. Mimochodem, název této jednotky vznikl podle polské národní hrdinky litevského původu, která ovšem v polském listopadovém povstání v letech 1830 až 1831 bojovala proti carskému Rusku. Klasické paradoxy střední Evropy.

Sháníme Brežněva

Pořady vyrobené v bulharském rozhlase byly v porovnání s polskými nebo východoněmeckými znatelně slabší úrovně a napěchované ideologií. Kdo by čekal reportáž z dovolené od moře, bude zklamán. Možná se i takové pořady natočily, ale bohužel nedochovaly.

Čtěte také

Bulharskému komunistickému režimu zlomili vaz i etničtí Turci. V létě 89 poslal Živkov statisíce z nich do Turecka

Mezi těmi, které v archivu zůstaly, se ovšem i tak najdou perly. Třeba pětiminutový záznam rozhovorů v knihkupectví Sovětská kniha v Sofii, jehož jediným tématem je sháňka hladových čtenářů převážně studentského věku po vzpomínkové trilogii tehdejšího sovětského generálního tajemníka Leonida Brežněva.

Pět minut je v rozhlase hodně, takže pro účely Archivu Plus jsme záznam zkrátili na polovinu. Podobně nechtěně komickým dojmem působí budovatelský příspěvek jako vypadlý z éry našich 50. let o hektické stavbě papírny ve městě Razlog.

A k zajímavostem o dění v Bulharsku, které byly natočeny pro československé posluchače, patřil i příspěvek o poněkud specifické metodě výuky cizích jazyků zvané sugestologie. Pracovala s mozkovými hemisférami a používala k výuce mimo jiné speciální hudbu. Jejím tvůrcem byl psychiatr Georgi Lozanov, a přestože v Bulharsku slavila jisté úspěchy, mezinárodně se nikdy nerozšířila.

Pan Mundstock v Budapešti

Kádárovo Maďarsko stejně jako Gierkovo Polsko bylo koncem 70. let relativně liberálnějším režimem než Husákovo Československo a i „kulturní provoz“ mezi oběma zeměmi přinášel navzdory sešněrovaným poměrům u nás některé zajímavé události.

Čtěte také

Červenec 1989: Kádár je mrtev, ať žije Nagy!

Musel k nim nepochybně patřit i zájezd činohry Národního divadla do Budapešti v roce 1978, kdy přivezlo svou slavnou inscenaci hry Istvána Örkényho Kočičí hra. Bohužel do vysílání se při této příležitosti dostal jenom neuvěřitelně jalový rozhovor s šéfem činohry Václavem Švorcem, nikoli třeba s hvězdami této inscenace Danou Medřickou a Vlastou Fabiánovou.

Místo toho stojí spíš za pozornost rozhovor se spisovatelem Ladislavem Fuksem, který v Budapešti nalezl opakovaně prostor pro besedy se svými maďarskými čtenáři. V 70. letech dokonce v Maďarsku vznikl středometrážní film podle Fuksovy slavné románové prvotiny Pan Theodor Mundstock, u nás zřejmě nikdy neuvedený.

Jeho režisérem byl János Vészi, dnes u nás zcela zapomenutý tvůrce. A jen na okraj – shodou okolností právě on s českými herci natočil v Budapešti v roce 1983 poslední film Dany Medřické, u nás rovněž zcela zapomenutý Konec zázraku.