Pralesy jsou perlami mezi lesy, vysvětluje expert
Nejen že je rok 2018 Rokem českých pralesů, ale 21. březen je i Mezinárodním dnem lesů. Jak jsme na tom v České republice s pralesy? Hostem Magazín Leonardo byl Tomáš Vrška z Výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví v Brně.
„Pralesy jsou perly v lesích. Ztělesňují pro nás kontinuitu vývoje, protože jde o ty nejcennější části lesů z pohledu zachovalosti přírodních procesů. Tedy do nich aktivně nevstoupil člověk, netěžil v nich stromy, nesázel nové a podobně,“ uvedl expert.
Ten potvrdil, že takových lokalit je obecně velmi málo. „K pralesům se ještě připojují lokality pralesovitého charakteru, kam třeba člověk vstoupil zásahem před 200 lety, ale pak zůstaly ponechány vlastnímu vývoji.“
„Do všech těchto lokalit je vstup povolen pouze po vyznačených turistických stezkách. Ale u příležitosti letošního Roku českých pralesů i Mezinárodního dne lesů zveme občany k veřejným exkurzím do různých pralesovitých lokalit po celém území republiky. Na webu Agentury ochrany přírody nebo na webu Pralesy.cz je možné se v průběhu tohoto roku přihlásit na exkurzi vedenou našimi vědeckými pracovníky.“
Přesto v České republice máme takových oblastí několik. „Vlajkovou lodí českých pralesů je Boubínský prales, další lokalitou je Žofínský prales, což je území s nejdelší kontinuitou deklarace vědomé ochrany, a to od roku 1838.“
„Prales, nebo v širším smyslu slova přirozený les, by měl mít určité atributy. Jedním z nich je dlouhodobý vývoj bez vstupu člověka v řádu desítek nebo stovek let. S tím je spojen také výskyt starých a mohutných stromů, důležitá je také variabilita velikostí stromů a jejich prostorového rozmístění. Ty ovlivňují i průběh kompetičních, tedy konkurenčních vztahů.“
Typická je ale také akumulace odumřelých stromů, která úplně v hospodářském lese chybí. „Významným rysem je i vertikální a horizontální velmi diferencovaná struktura rozmístění stromů.“
Žofínský a Boubínský prales už jsou po desetiletí pod drobnohledem vědců. „Boubín má velmi pravděpodobně světový primát. V roce 1847 začaly vznikat tzv. stromové mapy, které jsou dnes pro nás základ pro studium kompetičních vztahů mezi stromy a všemi organismy na ně vázaných, stejně jako disturbancí a půdních změn.“
Tak vědci mohou sledovat změny nejen v čase, ale i v prostoru. „Jak stromy rostou, jak padají, jak vznikají vývraty, jak se šíří různé organismy. S tím souvisejí další měření jako kontinuální měření přírůstků stromů, sledují se mikroklimatické charakteristiky pomocí různých staniček, odebírají se půdní sondy a pracuje se s georadarem, kdy se díváme i na kořenové systém a podloží.“
„Naší snahou je pochopení komplexnosti fungování celého ekosystému lesa... Všechny tyto intenzivní výzkumy začaly ale až v 70. letech 20. století,“ dodal odborník.
„Musíme si uvědomit, že prales byl za železnou oponou, takže od války to bylo území nepřístupné. I tak ale Žofín a Boubín i ve světovém měřítku představují skvělé, více než čtyřicetileté časoprostorové řady dat. Ty nám umožňují vytvářet ty výsledky, které publikujeme ve vědeckých časopisech,“ shrnul Tomáš Vrška.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
