Polský fenomén české katolické církve

Katoličtí křesťané se právě v tomto období – mezi dvěma velkými svátky, Velikonocemi a Letnicemi – modlí také za nová kněžská povolání. Těch zatím stále není tolik, aby stačila pokrýt všechna potřebná a volná místa v tuzemské duchovní správě. Pomoc přichází z ciziny, od sousedů.

„Dnes je potřeba, aby víra v Česku vyrostla na polských kněžích.“ To jsou slova z roku 2001, která patří tehdejšímu českému primasovi Miloslavu Vlkovi. Pozvání ale i prosba o pomoc, které vyslal kardinál k našim sousedům, jsou vlastně platné stále.

Aniž si to někdo uvědomuje, v zemi, která bývá považována za misijní území nebo ateistickou výspu, se polský farář stal nenápadným fenoménem.

Oba hosté museli srovnávat a oba se shodli na tom, že v Česku není těžké najít nový domov. Pochválili i zdejší vstřícnost a toleranci. Oba ale našli několik věcí, které je zaskočily.

„Vyrůstal jsem v naprosto katolickém prostředí. Pocházím z malé dědinky ve Polském Slezsku a tam skoro sto procent lidí chodilo do kostela. Co pro mě bylo překvapením, ještě když jsem sem jezdil jako mladý kluk, to byly neděle. My jsme byli zvyklí, že hezky oblečení jdeme do kostela a přijedeme sem a lidi pracují na polích a na stavbách,“ vzpomíná Karol Matlok.

Jeho kolega Mariusz Walczak k tomuto tématu dodává: „Před příjezdem do Česka jsem byl v Polsku katechetou, učil jsem na gymnáziu a učil jsem několik tříd. U nás se náboženství vyučuje ve škole normálně. Byl jsem překvapen, když jsem v jedné farnosti nabídnul výuku na škole a přihlásil se jen jeden žák. To pro mě byl šok po zkušenostech z Polska, kdy se tři žáci z celé školy náboženství neúčastnili.“

Polští duchovní přicházeli ihned po roce 1989 – jako pomoc církvi zdecimované desetiletími totality a útlaku. Ještě v polovině devadesátých let působilo ve všech českých a moravských diecézích více než sto polských duchovních. O deset let později byl tento počet dokonce zase o něco vyšší a ani dnes, bezmála třicet let od pádu komunismu, nijak výrazně neklesá.

Polští kněží i v současné době tvoří zhruba desetinu všech římskokatolických pastýřů v České republice. Praktikující křesťané jsou si toho nakonec dobře vědomi, pokud nemají některého z duchovních správců z Polska ve vlastní farnosti, tak dost možná slyšeli o některém v jedné z těch sousedních.