Politici mají pocit, že se posledních 20 let ocitáme v permanentní krizi. Proto nevidí prostor pro konsolidaci financí, míní ekonom

Podle ekonoma Lubora Laciny z Mendelovy univerzity se členské státy na nových pravidlech domluví. To však neznamená, že pravidla budou dodržovat.

„Zatím se tam uplatňuje strategie, že pravidlo vytvoříme, ale pak ho nedodržujeme. To znamená, že vlk se nažere a koza zůstane celá,“ říká Lacina.

Čtěte také

Hampl: Konsolidační balíček je vyvážený a rozumný kompromis. Boj o jeho realizaci ale teprve začíná

Upozorňuje na to, že EU nemá skoro žádné nástroje na to, aby členské státy, které dodržování pravidel ignorují, byly potrestány.

„Jediné, co by mohla EU udělat je, že země nedostane peníze z unijního rozpočtu. Evropská komise ale nikdy zatím nenašla odvahu k tomuto trestu v podobě neposkytnutí finančních prostředků přislíbených při vyjednávání o rozpočtu EU přistoupit,“ vysvětluje.

Jednotlivé státy EU přitom do debaty o nových fiskálních pravidlech vstupují za zcela odlišných podmínek. Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko mají dluh, který vysoce přesahuje zmíněných 60 procent a nebudou schopny se v nejbližších letech k 60procentnímu cíli přiblížit.

Například ale dalších 10 zemí včetně ČR 60procentního stropu ani nedosahuje a do této povolené úrovně se pohodlně vejde.

Jsme na řecké cestě

Lacina, který se účastnil evropského konventu na téma společných fiskálních pravidel, popisuje, že na shromáždění vládl skepticismus.

Když se politici nejsou schopni dohodnout napříč politickými stranami, těžko zavedou opatření, která sníží jejich popularitu.
Lubor Lacina

„Probíhala tam debata o tom, zda položky, které se týkají digitalizace, podpory zelené ekonomiky, skutečně nemotivují členské státy k praktikám kreativního účetnictví a vyvádění položek mimo výpočet deficitu a dluhu. Z mého pohledu tam byla i docela zajímavá diskuse o roli národních rozpočtových rad a o tom, jestli je to spíš nějaká konzultační monitorovací role, nebo jestli by měly mít větší páku na fiskální autority, to znamená v našem případě na vládu.“

Čtěte také

Vydali jsme se řeckou cestou a musíme z ní co nejrychleji pryč, varuje ekonomka Matesová

Pravidla, která platila do roku 2020, byla přijata po ekonomické krizi z roku 2008 a měla země odradit od tzv. řecké cesty. Podle ekonomky Jany Matesové však Češi už na tuto cestu vykročili.

„Ta cesta je to, čemu se tady třeba teď říká dotační ekonomika, návyk na dotace, a oni tomu říkali naše třetí cesta k socialismu. Propagátoři, což byl zejména řecký politik Andreas Papandreu, tím mysleli, že na té cestě budou moci všichni od státu dostat, co potřebují. Jenže stát na to neměl. Řecko, když na tuto cestu nastoupilo, bylo v lepší kondici než česká ekonomika nyní a jeho zadlužení bylo 23 procent HDP čili zhruba polovina toho, co máme teď. Na konci cesty mělo 118 procent dluhu k HDP. A to začaly výhrůžky generálními stávkami. My na té cestě jsme,“ říká Matesová.

Není prostor pro konsolidaci

Podle Laciny zadlužení dnes není problémem jen jižních ekonomik, ale ani zodpovědné vlády nemají odvahu dělat radikální kroky.

Čtěte také

Klimeš: Rozpočet není realistický. Vršíme dluh a to povede k drahým daním

„V okamžiku, kdy se politici nejsou schopni dohodnout napříč politickými stranami, dochází k situaci, že těžko zavedou opatření, která sníží popularitu vládnoucí strany nebo koalice,“ komentuje.

Problémem podle něj přitom je, že politici mají pocit, že se posledních 20 let ocitáme v permanentní krizi.

„Z jejich pohledu žádný prostor pro konsolidaci nenastal, protože nejdřív byla krize eurozóny, potom migrační krize, potom covid, teď válka na Ukrajině a energetická krize. Takže politici z jejich pohledu nevidí prostor pro konsolidaci,“ shrnuje Lacina.

Poslechněte si celé Řečí peněz v audiozáznamu. Moderuje Václav Pešička.