Pan Vašek se jen vracel od strýce domů. Nacisté si ho spletli s partyzánem, zmučili ho a poslali do koncentráku
Dvacetiletý svalnatý mladík Jaroslav Vašek kráčel v listopadu 1944 od svého strýce domů na statek v obci Prostřední Bečva. Nedošel. Zastavili ho němečtí vojáci a požadovali osobní dokumenty. Jaroslav jim marně vysvětloval, že jde jen několik set metrů a dokumenty nechal doma.
V kraji probíhal zátah na partyzány. Zatkli ho, ztloukli, odvlekli do brněnských Kounicových kolejí, kde ho mučili. Po měsíci gestapáckého vyšetřování ho naložili do dobytčího vagonu a transportovali ho do tábora Flossenbürg. Domů se vrátil po půl roce, vážil pouhých 35 kilogramů.
Paměť národa má svůj donátorský Klub přátel, do kterého vás srdečně zveme. Jedná se o lidi, kteří přispívají redakci pravidelně drobnou částkou. Děkujeme městu Rožnov pod Radhoštěm za finanční a organizační pomoc. Rožnov ve svém kraji aktivně podporuje zachování příběhů jako je ten Jaroslava Vaška. Děkujeme.
Jaroslav Vašek se narodil 26. září 1924 v obci Prostřední Bečva na Valašsku. Sedmičlenná rodina Vaškových žila z hospodářství – měli o tři krávy, vepře a sedmihektarové pole. Za války s pomocí sousedů rodina i přes značné obtíže plnila povinné dodávky potravin. Ač se jejich statek nacházel v podhůří Beskyd, kde operovaly partyzánské skupiny, do zatčení Jaroslava Vaška se s nimi rodina nesetkala.
Němci obklíčili část hor a kontrolovali každého mladého muže
Státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank referoval Adolfu Hitlerovi o potížích s partyzány v západních Beskydech. Přepadali vojenské konvoje, ničili infrastrukturu, zapalovali sklady, úkryt často nacházeli u obyvatel vesnic a na sedláckých usedlostech.
K. H. Frank upozorňoval Hitlera, že po Slovenském národním povstání se zde může zrodit další hnutí odporu způsobující významné oslabení wehrmachtu na východě. Hitler reagoval vztekle. Rozhodl o operaci s označením Tetřev (německy Auerhuhn). Provedli ho ve dnech 16. – 22. listopadu 1944. Německé oddíly v Beskydech obstoupily horskou oblast v prostoru Frenštát pod Radhoštěm – Čeladná – Rožnov pod Radhoštěm, tedy včetně Prostřední Bečvy.
Jaroslav zrovna v oněch listopadových dnech odcházel od strýce. Zastavila ho německá hlídka, a protože neměl doklady, zatkla ho. Nepomohlo žádné vysvětlování. Odvezli ho do Frenštátu pod Radhoštěm, kde ho zadržovali v hotelu Bečva, a poté v Kounicových kolejích v Brně.
Němci ho podezírali, že je součástí sítě, která partyzány kryla: „Nechtěli nic slyšet, pro ně byl tehdy každý partyzán,“ říká Vašek, který zažil těžko představitelný otřes, když ho na konci prosince 1944 vyhnali z dobytčího vagonu ve Flossenbürg u obrovského pracovního tábora u žulového kamenolomu v Bavorsku. Vězni museli v poklusu běžet k bráně, na které viseli pro výstrahu čtyři oběšenci. Tzv. kápa, pomocníci nacistických dozorců SS, tloukli vězně obušky přes záda a hlavu.
Antonín Šulák, sportovec, boxer z Ostravy, spoluvězeň Vaška, tvrdí pro Paměť národa, že z osmisetčlenného transportu během prvního měsíce zemřela polovina vězňů, převážně staří lidé. Umírali hlady, na nemoci a z naprostého vyčerpání.
Nacisté od poloviny 30. let minulého století budovali v Německu trestanecké tábory. Zpočátku jim šlo především o internaci a terorizaci politických protivníků. Od roku 1936 začaly vznikat pracovní tábory, kde vězně zotročili například při produkci stavebního materiálu. V roce 1938 v Bavorsku nedaleko československých hranic vznikl koncentrační tábor Flossenbürg při kamenolomu s obrovskými zásobami žuly. Mezi roky 1938-1945 bylo zde a v jeho pobočkách vězněno zhruba 84 tisíc mužů a 16 tisíc žen z více než 30 zemí.
Přežil díky slupkám od brambor
Jaroslava Vaška potkalo v táboře štěstí. Shledal se tam s krajanem panem Malínským, který mu zařídil práci v kuchyni, škrábal brambory, a za to dostával o něco víc polévky a mohl dojídat slupky.
Vězni byli vystaveni obrovskému stresu při ranních a večerních nástupech. Kdo se zdržel, byl před ostatními umlácen nebo zastřelen.
Jaroslav Vašek byl šokován násilím, ponižováním starých a zbídačených lidí. Asi sedm tisíc z nich zahynulo během pochodu smrti v dubnu 1945. Dozorci vypravili z tábora 22 tisíc vězňů, které donutili mašírovat směrem do Dachau. Vězni umírali vysílením nebo je zastřelily stráže SS.
Vězni si mysleli, že jdou na popravu
Jaroslav Vašek popisuje hrůzu a naprosté odevzdání během několikadenního pochodu smrti. Kráčel v útvaru asi osmdesáti lidí – lidských trosek v otrhaných a zatuchlých pruhovaných vězeňských uniformách, na nohou měli dřeváky.
Vězni tři dny nic nejedli. Domnívali se, že je dozorci vedou někam do lesa, kde všechny postřílí. Třetí den zjistili, že dozorci SS zmizeli. Před vězni vystoupil jeden z pomocníků bachařů a v několika jazycích jim oznámil, že toto je konec války a mají si najít nějaké německé sedláky, kterým se mají nabídnout na práci.
Zachránil ho německý hospodář
Vašek se dal dohromady s jedním spoluvězněm. Putovali v noci, protože podél cesty viděli ležet zastřelené lidi ve stejných vězeňských uniformách. Báli se, že po nich budou lidé střílet. Nakonec vyčerpaní a hladoví překonali strach a zaklepali na stavení. Ještě se stále nacházeli na německém území. Otevřel jim postarší Němec, dal jim najíst, věnoval jim šaty a jídlo na cestu a ukázal jim směr k Československu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
