Opožděná debata o parafrázi Kalendária na orloji především říká mnoho o nás samotných, tvrdí kunsthistorik Vlnas

Historik umění a vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Vít Vlnas věří, že už objevení až po čtyřech letech ukazuje, že tato parafráze plnila stejnou roli jako doslovná kopie. „I debata, která z toho vzešla, vypráví mnoho o nás samotných. Nemusíme vše brát takto rigidně.“

Mnozí, kteří se nad touto realizací pohoršují, možná ani originál nikdy neviděli.
Vít Vlnas

„Já to také beru jako fór, jako vtip,“ reaguje Bečková. „Ale v nějakém okamžiku je třeba říci: Tak jsme se pobavili, a co dál? Pro mě je nepřípustná představa, že by tato parafráze měla na radnici zůstat. Všichni se nám budou smát, je to takové švejkovství a to mi na tom docela vadí.“

Já to beru jako vtip.
Kateřina Bečková

Kunsthistorik naopak očekává, že Jirčíkův počin může probudit větší zájem o Josefa Mánese než doslovná kopie.

Čtěte také

Jirčík znehodnotil Mánesův odkaz, míní restaurátorka. Kauza Staroměstský orloj už rezonuje i ve světě

„Mnozí z těch, kteří se nad touto realizací teď opožděně pohoršují, možná ani originál Mánesova kalendária nikdy neviděli. Mnozí mají pocit, že došlo k zásahu do Mánesova originálu, což se samozřejmě nestalo.“

„Pan Jirčík udělal největší službu především sám sobě,“ namítá Bečková. „Mně by nevadilo, kdyby udělal kopie a do ní schoval nějaká tajemství, ale pro přemalování obličejů není důvod. Sama to cítím jako výsměch, protože originál tak poškozen nebyl, abychom museli změnit fyziognomii postav a dát jim zcela současný vzhled.“

Jen parafráze?

Technologická kopie znamená dílo, které se neodlišuje od originálu, upozorňuje Vlnas. „V tomto případě jde o pohledovou parafrázi, která plní zadaný úkol při pohledu z té vzdálenosti, ze které se všichni díváme. Jirčík si toto možná dovolil proto, že selhaly kontrolní mechanismy zadavatele.“

Postava znamení Vodnáře z kalendária Staroměstského orloje (vlevo originál, vpravo kopie)|foto:Martin Frouz / Magistrát hlavního města Praha

„Subverze nebo intervence do veřejného prostoru je dnes uznávanou metodou, se kterou moderní umění pracuje. Pakliže je to subverze navíc spojená s mystifikací nebo zůstává nepoznána, tak se to hodnotí o to více,“ připomíná kunsthistorik.

Buď máte kopii, nebo autorské dílo, oponuje Bečková. „A já nevím, jestli teď hrajeme roli v nějaké hře pana malíře Jirčíka, a ať ji klidně hrajeme, ale mě jde o to, aby na Staroměstské radnici byla skutečná kopie.“

Postava znamená Panny na kalendáriu Staroměstského orloje (vlevo originál, vpravo kopie)|foto:Martin Frouz / Magistrát hlavního města Praha

Mánesovo Kalendárium je důležitým symbolem, souhlasí expert. „ Originál ale tímto nebyl nijak dotčen. Sám Mánes tehdy Kalendárium maloval jako dílo své doby, nikdo po něm nechtěl, aby kopíroval původním kalendárium z 16. století a také kreslil tváře svých současníků. Rozdíl je ten, že pan Jirčík neumí malovat jako Josef Mánes,“ shrnuje Vít Vlnas.

„Umím si představit všechno možné, ale dala bych přednost té Mánesově desce, protože tvoří s Orlojem celek, na který jsme zvyklí. Navíc je to národní kulturní památka, takže bychom museli legislativně ponížit památkovou ochranu věže a radnice,“ dodává Kateřina Bečková.

Celé Pro a proti najdete v audiozáznamu.