Ondřej Neff: Záhada otisku prstu věstonického děcka
Do neděle můžete spatřit ve Vlastivědném muzeu v Olomouci sošku zvanou Věstonická venuše.
Na místo dočasného určení dopravili sošku ozbrojenci. Je umístěna ve speciální schránce připevněné k podlaze. Předpokládám, že je připevněna speciálním způsobem.
Čtěte také
Jakmile jde o artefakt 30 tisíc let starý, všechno musí být speciální. O to víc, že právě v době příprav výstavy se někdo vloupal do drážďanské klenotnice a odnesl lup odhadovaný na miliardu eur.
O téhle sošce se můžeme dočíst spoustu zajímavých podrobností. Kupříkladu to, že byla za války uschována v Mikulově a že před koncem války ji odvezli do Brna. To udělali dobře, protože když se pak Mikulov osvobozoval, zdejší zámek chytnul a kdyby tam ještě Venuše přebývala, nezbyla by po ní ani ta proslulá krabička, ve které ji přechovávají.
Mou fantazii ale jitří jeden doslova detail. Když sošku odborníci zkoumali, objevili na ní otisk prstu desetiletého dítěte. Jakpak asi vznikl? Sošku někdo vymodeloval. Nemá smysl uvažovat o tom, co ho k tomu vedlo. Nedozvíme se, zda to byly důvody náboženské nebo estetické či jakékoli jiné.
Nejsou mezi námi
Jisté je, že ji někdo vytvořil, vymodeloval a v určitou dobu byla čerstvá, dá se říci vlhká. Velmi pečlivě ten dotyčný ošetřil její povrch. A kde se vzalo, tu se vzalo, nezbedné děcko se sošky dotklo a jeho stopu nalézáme po 30 tisících letech.
Čtěte také
Ten proces sám o sobě není nijak mimořádný. Máte doma kočku a někde něco betonujete? S největší pravděpodobností v betonu najdete otisk kočičí tlapky a ten tam zůstane až do finálního rozpadu.
No a nezbedné děcko je element hodně podobný zvědavé kočce. Kdyby děcko sošku vzalo do rukou, otisků by bylo víc a tvůrce by si toho všiml. Jistě by děcku vyspílal. Dovedeme si představit, že spílání bylo v hrubých dobách před 30 tisíci lety hodně drsné. Možná i záhlavec by padl, ale zcela jistě by tvůrce namočil klůcek do vody a schnoucí sošku by jím přejel, aby ji uvedl do původního lesku.
Otisk je ale jenom jeden. Záhada pro Hercula Poirota. Chtělo děcko vyzkoušet, jestli je soška už suchá? Aha, není. Ucuklo prstem a pokus opakovalo až nazítří. To už byla soška suchá – a otisk nešel jen tak rozmydlit.
Věstonické děcko a Hercule Poirot mají jednu vlastnost společnou: nejsou mezi námi. Věstonická venuše je naše současnice a ve své krabičce čeká na dobu techniky daleké budoucnosti. Jaké? Inu té, která dokáže z otisku prstu zjistit DNA a podobu a následně i provést rekonstrukci věstonického děcka. A to, až se to podaří, nám poví, jak to bylo.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
