Ondřej Neff: Na Světě knihy
Pro mě nejdůležitější událost právě minulého víkendu… Že by mistrovství světa v hokeji? Co vás vede. Je to Svět knihy, každoroční velejarmark na Výstavišti v Praze Holešovicích. Býval v Průmyslovém paláci, teď už několik let v budovách a stanech kolem Křižíkovy fontány.
K tomu jen pár poznámek k Průmyslovému paláci. Geodeti ho začali zaměřovat na zelené louce v březnu 1890, v září 1890 přišla povodeň tak obrovská, že strhla Karlův most, ale jak opadla, začalo se stavět a v květnu následujícího roku palác slavnostně otevíral arcivévoda Karel Ludvík.
Čtěte také
V nové době palác vyhořel, pod správou magistrátu ho opravují od roku 2018, a jak jsem to omrk, hned tak hotovi nebudou. Což je dobře, protože veletrh, rozprsknutý po halách a stanech, má velice příjemnou až veselou atmosféru, je to tu všechno jaksi uvolněnější než v jediné ohromné budově.
Co všechno jsem tam viděl? Uvedu jen malý střípek z čerstvých zážitků. Uvnitř v těch halách je hodně lidí, dá se říct, že je to dav, valí se sem a zase tam. Valím se taky a najednou jakési zavlnění, lidi uhýbají.
Slova, která nejdou přeložit
Přesto jdu dál a ouha: na zemi sedí maličký chlapeček skloněný nad čímsi elektronickým, jakýsi tablet to byl. Správná knižní pointa by byla, že si ten chlapeček četl. Ale kdepak, jinak je život, jinak je sen. Nečetl si na knižním veletrhu, mastil počítačovou hru.
Čtěte také
Věřím, že než dospěje, ho hry omrzí a začne číst knížky a v tu dobu se oprava Průmyslového paláce bude chýlit k závěru a možná že se Svět knihy bude pořádat už pod jeho střechou.
Byl jsem tam, jak se říká, služebně, dokonce dvakrát, v pátek a sobotu. V sobotu jsme křtili mou novou knížku Zlatý pomeranč, ale v pátek jsem byl taky na křtu. Byla to audiokniha a figuroval jsem tam jako překladatel, nikoli jako autor. Je to s tím mým překladatelstvím takové zamotané, jsem v tomto ohledu amatér a pletl jsem se skutečným překladatelům do řemesla jen za minulého režimu v zlatých dobách samizdatového vydávání.
Se skutečným překladatelem panem Rauvolfem jsme besedovali o problémech překladu Gibsonova Neuromancera. Večer, už doma, jsem náhodou narazil na internetu na stať pojednávající o slovech, která nejdou přeložit.
Uvedu jeden příklad. V jazyce jahgan je slovo – zkusím ho vyslovit – mamihlapinatapai. Znamená to „pohled dvou mlčenlivých lidí, kteří by se chtěli do něčeho pustit, ale žádný nechce být první“. Ještě štěstí, že Gibson svého Neuromancera napsal anglicky, a ne v jazyce jahgan. To by nás s panem Rauvolfem museli na besedu na Světě knihy dovézt rovnou z blázince ve svěracích kazajkách.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
