Ondřej Konrád: Petříček ve více než dvojím ohni
„Měl by mít dobré kvalifikační předpoklady, být svéprávný, samostatný a také by neměl být nikým řízený.“
Autor výroku Andrej Babiš o požadavcích na příštího ministra zahraničí tím chtěl samozřejmě říci, že konkrétního kandidáta Tomáše Petříčka nesmí řídit konkrétní Miroslav Poche, současný politický náměstek resortu.
Ivan Hoffman: Obsazení ministerského křesla
Do čela Ministerstva zahraničí míří Tomáš Petříček. Jeho jmenování je jen otázkou času, neboť ho po včerejšku akceptuje premiér a smířen je s ním prezident.
Ale chtělo by se dodat, že by Petříček neměl být pokud možno řízen ani nikým jiným. Třeba premiérem, který by nejraději hrál prvé diplomatické housle sám. A pak hlavně prezidentem. Se kterým by se Petříček měl kvůli koordinaci dokonce pravidelně scházet. Nováček v nejvyšším politickém patře to nebude mít zrovna lehké.
Západ, východ, pravá, levá
Například: jde o příslušníka sociální demokracie, která považuje za vrcholně podstatné naše členství v Evropské unii. Jenomže prezident by o něm klidně nechal znovu hlasovat v referendu. I když ví, jak horlivě i účinně se tu léta rozdmychává protievropská nálada.
Jiří Pehe: Petříček jako ministr zahraničí může být silný hráč
Sociálně demokratickou nominaci Tomáše Petříčka, veřejnosti dosud v podstatě neznámého politického náměstka na ministerstvu zahraničí, na post ministra zahraničí lze bezpochyby vnímat na té nejviditelnější úrovni jako prohru ČSSD v souboji s prezidentem Milošem Zemanem i premiérem Andrejem Babišem.
A náš hospodářsky nezbytný partner, tedy Německo, by případné české čelem vzad nemohlo pochopit. A Zeman se přece neodvrací od politiků s odchodem z unie v programu.
A dále - Petříček vstupuje do vlády umožněné KSČM, která zase hlásá vystoupení z NATO. I když jí v tom Andrej Babiš nevyjde vstříc ani o fous, něco ze své zahraniční agendy se komunisté budou zkoušet prosadit. Složité je to i s V4, k níž se přirozeně hlásíme, jenže ne ke všemu, co některé vlády činí. I tady jde o tanec mezi vejci.
Nemluvě pak o prezidentově zahleděnosti směrem východním. Jdoucí až ke slavnému výroku pro televizi totalitní Čínské lidové republiky před čtyřmi roky: „Přijel jsem, abych se od Číny učil, jak stabilizovat společenský řád.“ Což bylo o míle dál, než je obvyklé při ekonomické diplomacii.
Jaká vláda, takový ministr
Petříček také po setkání se Zemanem připustil, že se ne ve všem shodnou. A že jde o některé neevropské země. Vedle Ruska a Číny by to mohl být ještě Izrael. Za nímž prezident, což je pro leckoho paradox, stojí s pevností amerického republikánského jestřába a tlačí českou ambasádu do Jeruzaléma. Nad čímž se v Černínském paláci drbou za ušima.
Budoucí ministr musel předem slíbit, že Zemanem hned, a Babišem později (aby měl pokoj) zavržený Poche odejde. I když je cosi jako Petříčkův mentor. Jinak by prostě ani on neměl u prezidenta šanci. Takhle ji dostává, a občané mohou jen doufat, že se z něho vyklube onen schopný, svéprávný, opravdu nikým řízený ministr. Prosazující vždy linii, na níž se shodne vláda jako celek. Ta sice vznikla díky krajní levici, ale v podstatě je středová. Čemuž by měla odpovídat i její zahraniční politika.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
