Nepřijímat migranty je špatně, důležité jsou počty a integrace, myslí si novinářka Engelová

24. listopad 2020

Musíme znát pohnutky a názory radikálních islamistů, abychom dělali správná politická rozhodnutí, vysvětluje Tereza Engelová, proč se už 20 let zajímá o islámské země. Rok a půl žila v Pákistánu a stihla si ho zamilovat, přestože tamní vláda podporuje islámský radikalismus. Je to kulturně strašně odlišná země, proto je důležité migranty přijímat ve snesitelné míře, upozorňuje komentátorka serveru HlídacíPes.

Tereza Engelová pracovala osm let v České televizi jako zahraniční reportérka, po studiích dokumentárního filmu ve Velké Británii strávila rok a půl v Pákistánu. Strach z toho, že bude žít v islámské zemi, ale neměla.

„Na islámské země jsem se orientovala už předtím, hrozně mě to zajímalo a bavilo,“ vypráví. „Vlastně prvotní impuls byl v roce 2001, když byly atentáty na dvojčata. V roce 2002 jsem to v televizi pokrývala jako ‚rok poté‘. Snažila jsem se nakontaktovat se na radikální islamisty v Londýně, protože mě zajímaly jejich názory. A podařilo se mi to.“

Čtěte také

Shodou okolností šlo o skupinu, která se po třech letech podílela i na pumových atentátech v Londýně. Podle novinářky se dalo předpokládat, že k něčemu takovému dojde.

„Když jsem mluvila se zástupcem jejich vůdce, bylo jasné, že se o něco pokusí. Doslova řekl: ‚Vy nás bombardujete a chcete, abychom po vás házeli růže, to nečekejte.‘ Ten rozhovor byl tak strašně podivný, že mě to začalo hrozně zajímat. Říkala jsem si, že je to velký problém do budoucnosti,“ vzpomíná novinářka. 

Neříkám nepřijímat (uprchlíky), ale v těch počtech, které se sem ženou, by to bylo dost neodpovědné vůči naší kultuře.
Tereza Engelová

Zdůrazňuje, že s atentátníky nechce diskutovat, chce ale znát jejich pohnutky a postoje. „Věci nikdy nejsou černobílé. Existují poměrně velké skupiny lidí, které mají pocit velké nespravedlnosti. A je důležité to popsat, aby se s tím něco mohlo dělat. To považuju za svůj celoživotní úkol jako novináře – popisovat věci tak, aby se podle toho třeba i politické elity mohly nějakým způsobem zařídit,“ přemýšlí.

Země teroristů

Podle Englové je vůči Pákistánu trošku nespravedlivé, že byl označován jako země teroristů. „Pákistán je úžasná země, kde žije hrozně moc milých lidí. Má obrovský potenciál turistický i ekonomický,“ vyvrací zažitý mýtus.

Čtěte také

Podpora islámského radikalismu je v obyvatelích částečně pěstována a částečně je to i státní politika. Tamní vláda sleduje podle Engelové dva hlavní geopolitické zájmy – mít vliv na to, co se děje v Afghánistánu, a potom boj s Indií o Kašmír.

„Mají pocit, že musí podporovat různé diverzní skupiny a přes ně ovládat to, aby se situace nevyvinula v jejich neprospěch,“ vysvětluje.

V době, kdy v v Pákistánu pobývala, se Tereza Engelová ale snažila porozumět islámu také jako náboženství. 

Dvojměstí Islámábád a Rávalpindí

„To, co říkají všichni moji kamarádi, že islám je vyrovnané náboženství, je opravdu hrozně hezké. Ale jako každé náboženství a každá víra se dá velmi jednoduše zneužít,“ konstatuje a dodává, že se to bohužel děje na mnoha místech v zemi a začíná to už výchovou dětí.

V této souvislosti Engelová připomíná uprchlickou krizi v roce 2015. Už tehdy varovala, že to vzhledem ke kulturním odlišnostem není vůbec jednoduché. „Neříkám nepřijímat, ale v těch počtech, které se sem ženou, by to bylo dost nezodpovědné vůči naší kultuře,“ shrnuje svůj postoj. Prostě nepřijímat je špatně, důležité jsou počty a integrace.“

Chtěla jsem učit ženy

V Pákistánu vedla Tereza Engelová kurzy žurnalistiky a dokumentárního filmu na ženské univerzitě v Rávalpindí.

„Vždy jsem chtěla studovat v zahraničí a dlouho jsem se o to snažila. A poštěstilo se mi to až ve třiceti. V Anglii jsem získala stipendium a myslela jsem si, že tam zůstanu. Situace v mém osobním životě se ale zamotala a odjela jsem s přítelem do Pákistánu,“ vzpomíná.

Čtěte také

„Dostala jsem stipendium, které mi strašně pomohlo. Jako novinářka jsem se dostala na prestižní politickou konferenci, kam Angličané sezvali špičky z Afghánistánu i z Pákistánu. Z kontaktů, které jsem tam získala, jsem potom těžila celý svůj pobyt,“ vzpomíná.

Seznámila jsem se s ředitelkou ústavu žurnalistiky na ženské univerzitě a domluvily jsme se, že tam budu přednášet. Chtěla jsem nějak pomáhat – vracet něco tzemi, kde jsem žila. A chtěla jsem učit na ženské univerzitě, protože ženy v islámské kultuře to mají mnohem těžší,“ podotýká.

Pákistánská společnost se více otevírá

Představu, jaké typy žen budou na univerzitě studovat, ale neměla. Ukázalo se, že to jsou dívky z vyšších a vyšších středních vrstev. „Hodně tam byly dívky z armádních rodin. Armáda má v pákistánské společnosti velký vliv, mají otevřenější názory, nejsou to úplně nábožensky konzervativní lidé a zároveň mají peníze, univerzita není úplně zdarma,“ vysvětluje novinářka.

Čtěte také

Ve vyšších vrstvách pákistánské společnosti se podle ní mnoho změnilo. „Muži už nechtějí manželky, které by byly úplně nevzdělané, protože žena musí svým způsobem reprezentovat. To, že řada z nich je potom většinou doma a vychovává děti, je pravda. Tradiční model rodiny tam pořád funguje,“ přiznává Tereza Engelová.

Přesto se podle ní pákistánská společnost více otevírá. „Třeba když vzpomenu třídu svých studentek, které jsem učila dokumentární film. Hodně je to zajímalo, byly jsme si blízké, měly jsme velmi intenzivní a úzký kontakt. A z těch asi deseti holek pracují tak tři – dvě v žurnalistice, což je skvělé, a jedna dělá copywritera ve Švédsku.“

Celý rozhovor Barbory Tachecí s Terezou Engelovou si můžete poslechnout ze záznamu.

Související