Nač si Vikingové brousili zuby?

Snad šlo o určitý druh zkoušky odvahy. Možná se tímto způsobem označovali příslušníci jakési sekty nebo "klubu". Nelze vyloučit, že zářezy na zubech byly cejchem prozrazujícím otroky.

Přibrušování zubů má dlouhou historii. Nejstarší známé příklady pocházejí z Mexika a jsou staré bezmála tři a půl tisíciletí. Zdá se, že vrcholu obliby dosáhl tento módní trend mezi 8. a 15. stoletím. Dlouho se zdálo, že se v Evropě obrušování zubů neujalo. V roce 1990 však objevili švédští archeologové na vikingských pohřebištích ve Fjölkinge a Trelleborgu tři lebky, jejichž zuby nesly jasné známky po úpravě lidskou rukou. Vedoucí výzkumného týmu Caroline Arciniová se v následujících patnácti letech zaměřila na pátrání po dalších případech záměrného obrušování zubů mezi Vikingy. Výsledky zveřejnila ve vědeckém časopisu American Journal of Physical Anthropology.

Celkem prověřila Caroline Arciniová 557 koster lidí, kteří byli pochováni v rozmezí let 800 až 1050 n. l. Našla mezi nimi 22 jedinců, kterým byly ještě za života do horních řezáků kamenným či železným ostřím vyřezány rýhy. Některé zářezy byly poměrně mělké, jiné se nořily hluboko do zubu. Jen výjimečně se dávný "zubní dekoratér" spokojil s jediným zářezem. Většinou nesly zuby dvě nebo dokonce tři rovnoběžné rýhy. I když byly lebky s broušenými zuby nalezeny v rozsáhlé oblasti na jihu dnešního Švédska, v Dánsku a na švédských ostrovech Öland, Gotland, nesly všechny "zubní dekorace" pečeť jednotného stylu. Obvykle se táhly vodorovně napříč přední stranou horních řezáků. Rýhy se nacházely těsně nad krčkem zubu, takže zůstávaly skryty za horním rtem. Jejich majitel je odhalil jen při hodně širokém úsměvu. Archeologové nevylučují, že si Vikingové vtírali do zářezů v zubech tuk nebo vosk s tmavým barvivem (např. sazemi), aby je zvýraznili.

Archeology samozřejmě zajímá, k čemu takové rýhy sloužily. Caroline Arciniová zjistila, že rýhy na zubech "zdobily" výhradně muže. Většina jich byla pohřbena v poměrně mladém věku. Tím ale výčet fakt končí. V dalších úvahách už vstupuje na tenký led nepotvrzených hypotéz. Zářezy na zubech mohly sloužit jako svérázná ozdoba nebo znamení prozrazující příslušnost k určité skupině. Mohli se tak označovat například spříznění obchodníci. Caroline Arciniová nevylučuje, že šlo o válečníky, i když na jejich kostrách nenašla stopy po zhojených zraněních, jichž by zřejmě nezůstali ušetřeni. Zářezy v zubech by mohly být jakýmsi "vysvědčením" dokládajícím úspěchy v boji. Tak bychom mohli vysvětlit různou hloubku i různý počet zářezů. Čím větší úspěch, tím hlubší zářez. Čím více hrdinských činů, tím více zářezů. Dánská antropoložka Pia Bennikeová se domnívá, že zářezy na zubech mohly být znamením označujícím otroky.

Zářez na zubech si zcela jistě nedělal Viking sám. Zřejmě se svěřil do rukou odborníka, protože kvalita zářezů svědčí o precizně odvedené práci. Zkoušky na zubech získaných ze středověkých hrobů naznačují, že vytvoření zářezu mohlo trvat přinejmenším 20 minut. "I když zářez nepronikl k nervu, bylo jeho pořízení zcela určitě hodně nepříjemné," konstatuje Caroline Arciniová ve své studii. Nevylučuje, že Vikingové podstupovali broušení zubů jako zkoušku odvahy a odolnosti. Snad to odkoukali na svých toulkách světem. Pro inspiraci by se však museli vydat na hodně dalekou výpravu. Velmi podobné rýhy na zubech lze najít na lebkách z indiánských hrobů v Illinois, Arizoně a Georgii. Vikingové sice dopluli až do Grónska a do Severní Ameriky, ale do oblastí, odkud jsou známy indiánské hroby z vruby na zubech, s vysokou pravděpodobností nikdy nepronikli.