Morčata zdomácněla v Peru. První evropské chovy začaly v pozdním středověku

27. červen 2020

Morčata pocházejí z peruánských And a jejich zdomácnění tam mohlo probíhat už zhruba před 10 tisíci lety. Do Evropy se podle nové studie mezinárodního týmu vedené badateli z Nového Zélandu domácí morčata dostala na přelomu 16. a 17. století a to přes karibské ostrovy.

Před 10 tisíci lety skončila doba ledová a v Jižní Americe zřejmě už tenkrát naši předkové konzumovali morčata. V Andách, v dnešním Peru sloužila jako obživa pro místní horaly. Podobnost peruánských morčat s těmi z Karibiku zaujala vědce. Zvažovali ale také, zda se na karibské ostrovy a pak dál do světa morčata nedostala spíš z geograficky bližší Kolumbie.

Stěhování do měst

Ve studii, kterou zveřejnil časopis Scientific Reports, vědci potvrdili peruánský původ karibských morčat. „Zdomácnění zřejmě proběhlo v Peru a v Kolumbii zvlášť,“ říká Pavel Stopka, který se dlouhodobě zabývá studiem hlodavců.

Čtěte také

Morčata jsou nenáročná,“ vypočítává zoolog důvody, proč obliba morčat postupně rostla. V 19. století se zvířata s obchodníky na Karibik zřejmě vrátila a v téže době se se odtamtud dostala také do Severní Ameriky. Tou dobou už existovaly domácí chovy v Evropě.

Ve středověku se morče stalo oblíbeným mazlíčkem v aristokratických rodinách. Souviset to podle něj mohlo i s rozvojem měst „Domácí mazlíčci, to je městská záležitost, lidé se přestěhovali do měst a chtěli tam mít kousek přírody,“ míní Stopka. Brzdou konzumace morčat podle něj mohlo být i šíření moru přes jiné hlodavce, potkany a krysy.

Studium obchodních stezek ze 16. až 17.století stojí podle Pavla Stopky za pozornost i dál.  Tehdejší takzvaná zlatá stezka, která se táhne od Dánska k Turecku, se totiž například zčásti překrývá s takzvanou hybridní zónou, kde se potkávají dvě populace myši domácí. 

Větší než myš

Morče se domestikuje jednoduše, má malá teritoria,“ pokračuje zoolog. V Peru žilo v okolí sídlišť a konzumovalo zbytky. Autoři výzkumu proto postupovali tak, že odebrali DNA z kosterních pozůstatků morčat z archeologických vykopávek v Karibiku a dalších destinací.

„Využili přitom metodu sekvenování mitochondriálního genomu, té části DNA, která se dědí po matce,“ vysvětluje zoolog Pavel Stopka.

Vědci dokážou odebrat vzorky DNA staré i desítky tisíc let, zůstává totiž například na koncích kostí nebo v zubech. „Největší potíž spočívá v odběru vzorku, který má zajistit, abychom ho nekontaminovali,“ podotýká Stopka.

Morče je dnes i výhodným pokusným zvířetem „Je větší než myš, takže některé fyziologické procesy je jednodušší studovat na morčeti než na malé myšce,“ dodává zoolog.

Jak savci rozlišují tisíce různých vůní a pachů? A proč se některé rány hojí pomaleji? Poslechněte si celou Laboratoř Martiny Maškové, debatují zoolog Pavel Stopka a herec Ondřej Kepka. 

Spustit audio

Související