Monika Elšíková: Opat chuligán. Dobré dílo Anastáze Opaska

22. duben 2018

Anastáz v řečtině znamená „ten, kdo vstal z mrtvých“. U nás je nejznámějším nositelem tohoto jména, které si zvolil jako své řeholní, arciopat břevnovského kláštera Opasek. A že si toto jméno opravdu zasloužil, dokázal více než vrchovatě svým životem, kdy se mu podařilo vstát z mrtvých hned několikrát.

Nejsem žádný potentát ani primadona, říkal o sobě muž, který se ve čtyřiatřiceti stal nejmladším opatem v Československu. Zažil léta věznění, v exilu pak snad jako jediný přiměl ke společné řeči bývalé komunisty i disidenty. Stejně bez předsudků byl i po návratu domů. 

Klášterní cela v Břevnovském klášteře, kde Opasek bydlel, zůstala dodnes beze změn. „Na pracovním stole máme pro nás dodnes vzácnou relikvii. Kladivo, kterým pan opat stavěl v šedesátých letech pražské sídliště na Petřinách,“ upozornil Antontín Rückl z Břevnovského kláštera.

Bylo to poté, co jej pustili na amnestii z vězení, odsouzen byl ve vykonstruovaném procesu na doživotí jako vatikánský špion. „Jednou řekl, že je moc rád, že byl ve vězení a že pracoval na stavbě. Že propotil mnoho košil. Říkal, že bez toho by byl nepřístupný prelát,“ vzpomíná Prokop Siostrzonek, převor benediktinského arciopatství.

Jedinečnou osobnost arciopata benediktinského kláštera v Břevnově Anastáze Opaska pohledem spisovatelky a režisérky Moniky Elšíkové představí pětidílná četba na pokračování.

autoři: Dominik Mačas , jpr
Spustit audio