Martin Horálek: Evropské synodální setkání v Praze

Čtěte také

Martin Horálek: Co čeká církve v roce 2023

To, že minimálně v Evropě a v Severní Americe není katolická církev zrovna v nejlepší kondici, není žádné tajemství. Sekularismus, změna hodnotové orientace obyvatel a k tomu nekončící série medializovaných sexuálních skandálů – to vše má na největší náboženskou organizaci na světě devastující účinky.

Papež František proto rozhodl, že je nutné, aby uvnitř církve proběhl jakýsi detoxikační nebo, chcete-li, sebe-ozdravný proces. Nazval ho synodální cestou a pozval k němu všechny katolíky bez rozdílu.

Přichází kritika

Leč i bohulibý záměr mívá své nástrahy. A tak je tomu i v tomto případě. Například jeden z nejvlivnějších prelátů vlády papeže Benedikta XVI. – kardinál Gerhard Müller – hlasitě kritizuje synod s tím, že se do hierarchické církve snaží naroubovat prvky demokratického parlamentarismu. Ty jsou přitom katolickému pojetí zcela cizí.

Čtěte také

Farář Pavlús: Máslo na hlavě má i církev. Dlouhodobě říká, že homosexuální jednání je hřích

S podobnou kritikou rádi souzní také konzervativní katolíci, kteří jsou ze své podstaty skeptičtí k jakýmkoliv změnám uvnitř církve. Vrásky papeži ovšem dělají i lidé na opačném pólu spektra. Jedná se především o tradičně liberální církevní kruhy v Německu. Tam v rámci synody přišli s odvážnými požadavky na kněžské svěcení žen, zdobrovolnění celibátu nebo žehnání stejnopohlavním svazkům.

To už bylo i na papeže Františka moc. A tak Němce otevřeně a razantně usměrnil. Jejich synodální cestu označil za ideologii, kterou prosazuje jen úzká skupina katolických elitářů. Na obranu Němců je ale třeba dodat, že jen využili prostor, který jim papež prostřednictvím synodu nabídl.

Všechno má své meze

Zřejmě i na základě dvou výše zmíněných extrémů si papež František uvědomil, že pokud se mu synodní proces nemá vymknout z rukou, musí s mnohem větší razancí stanovit jeho přesné mantinely. A tak konzervativce ujišťuje, že synod nemá vytvořit žádný kvazi-parlamentní systém.

Čtěte také

Proč katolická církev přichází o věřící?

Liberály pak mírní s tím, že nápady pro modernizaci církve jsou sice vítané, ovšem jen takové, které ve svém důsledku nepovedou k totálnímu rozkolu. Jako východisko navrhuje papež duchovní pojetí synodu, ve kterém se mísí modlitba a spiritualita s hledáním nových cest pomocí moderované diskuze.

A nezůstalo jen u teorie. Pro biskupy, kteří mají letos v říjnu přijet do Říma, aby zde nasměrovali celý synodní proces ke zdárnému konci, připravil jako předehru velkou ekumenickou modlitbu a třídenní duchovní cvičení.

Budoucnost katolické církve se rozhodne v Praze

Jak jsem již zmínil, evropská fáze synody vyvrcholí v Praze. Zástupci zemí starého kontinentu tu budou hledat cesty, kudy se má katolická církev vydat v následujících desetiletích. Ať už ale budou jejich návrhy jakékoliv, je třeba počítat s tím, že vliv Evropanů na vývoj celosvětové církve bude stále menší.

Čtěte také

Benedikt XVI. viděl církev spíš jako skanzen a útočiště před současným světem, kritizuje zesnulého papeže teolog Petráček

Demografický vývoj a statistika religiozity ukazují, kam se v příštích desetiletích přesune těžiště této globální náboženské instituce. Kontinenty, které počtem věřících daleko převýší všechny ostatní, budou Afrika spolu s Latinskou Amerikou, a svůj význam posílí také asijské diecéze.

Otázkou je, nakolik se církev historicky orientovaná na Řím, Itálii a potažmo celý evropský kontinent s takovým vývojem dokáže vyrovnat. I to jsou otázky pro třetí tisíciletí. I to jsou otázky probíhajícího synodního procesu. Nechme se překvapit, jaké odpovědi dostaneme.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize