Mám rád komunikaci grafikou a obrazem, proto mně byl Reflex blízký, říká Aleš Najbrt

5. srpen 2018

„Za celou dobu Reflexu jsem nebyl nikdy absolutně spokojený s jediným číslem. Byl jsem do té doby zvyklý pracovat a všechno si udělat sám. Najednou jsem měl spoustu spolupracovníků, také mně vadily některé texty,“ říká autor originální grafiky jednoho z prvních a nejvýraznějších porevolučních týdeníků, host Osobnosti Plus Aleš Najbrt.

„Nepochyboval jsem v začátcích o tom, že časopis vyjde a bude úspěšný, protože Petr Hájek, který mě do Reflexu přivedl, měl obrovskou energii a věděl přesně, co chce udělat. Chtěl zkracovat texty, komunikovat obrazem, a to mně bylo blízké. Přinesl jsem tam ještě komunikaci grafikou,“ dodává o zakládání periodika.

Raut za korunu 

S Petrem Hájkem, který byl zakladatelem a prvním šéfredaktorem Reflexu, ale přátelství neudržel, zejména kvůli rozdílnému postoji k politice a společnosti. „Během těch tří let, co jsme spolu pracovali, byl nejprve tělem i duší novinář. A také byl člověk, který chtěl otevírat témata, jež byla do té doby tabu. Novinář v nejlepším slova smyslu,“ vysvětluje a pokračuje:

„Pak se víc a víc stával podnikatelem, jeho vydavatelství se rozšiřovalo, měl ambici dělat i televizi a další projekty. A potom se dal na politiku a bohužel na politiku, která mně není blízká.“

Na dotaz Barbory Tachecí dodává, že přestože byli přátelé v dennodenním styku, Petr Hájek prodal Reflex a dokonce i vlastní Najbrtův projekt, časopis Raut, aniž by komukoli co řekl. „Ano,“ potvrzuje Najbrt: „to je pravda, to jsem nezjistil jen já, ale celá redakce, že máme najednou nového majitele. Naštěstí vydavatelství Ringier pak o Raut nestál, takže nám ho za korunu prodalo.“ 

Grafický designér, typograf a performer Aleš Najbrt se narodil 3. května 1962 v Praze. Vystudoval písmo a knižní grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1982–1988). Na začátku 90. let pracoval jako art director časopisu Reflex a šéfredaktor časopisu Raut. V roce 1994 s Pavlem Lvem založili Studio Najbrt. Za své filmové a divadelní plakáty, knihy a další práce získal Grand Prix 17. bienále grafického designu Brno 1996, bronzovou medaili The Tokyo Typedirectors Club, pět Českých lvů i Czech Grand Design 2007. Je členem ekvilibristického dua Thomas & Ruhller,formace Tros Sketos a zpěvákem M.T.O. Universal Praha.

Éra Sklepu a Tvrdohlaví

Najbrt v této souvislosti vzpomíná na atmosféru okolo alternativní „sklepácké“ umělecké skupiny.

„Ze začátku, když jsem ještě byl na škole a i krátce potom, jsem dělal spíše plakáty a desky pro divadla a lidi z téhle komunity. Spolupracoval jsem s výtvarníky ze skupiny Tvrdohlaví, pracoval jsem pro designérskou skupinu Atika, takže jsem ze začátku nebyl konfrontovaný s nějakou přehnanou seriózností. A pak jsem, hned po revoluci, začal spolupracovat s Reflexem. A to svým způsobem také bylo prostředí, které tomu bylo blízké. A lidi ze Sklepu jsem do Reflexu přivedl také. Na začátku 90. let se tyto věci hodně propojovaly a prolínaly.“

Známý grafik a designér připomíná, že jeho divadelní kořeny nejsou navíc na škodu při spolupráci s velkými firmami. „Dokážu se přeměnit i na seriózního inženýra,“ dodává.

Písmo bez kaligrafické estetiky 

Spolupráce s divadlem Sklep grafika ovlivnila v tom, že ho odvedla od kaligrafie, které se do té doby cele věnoval. „Vlastně přes kaligrafii jsem se dostal i na UMPRUM. Nikdy jsem moc dobře nekreslil, ale kaligrafii jsem se naučil, myslím, docela dobře. A používal jsem ji skoro na všechno,“ říká autor tváře časopisu Reflex a dodává:

„Bylo to všechno takové vážné. Kaligrafie je krásné, ručně malované písmo, je to vlastně relikt ze středověku. A díky Sklepu jsem úplně změnil styl. Ovlivnila mě atmosféra, kdy jsme si dělali srandu úplně ze všeho a já začal přemýšlet o tom, co dělám. Do té doby jsem byl v profesi takový „serióz“. Začal jsem dělat speciální písma, která s estetickou kaligrafií neměla nic společného. Ale hlavně mně došlo, že to může mít myšlenku, dokonce silnou myšlenku.“

Chceme ve studiu dělat věci, ke kterým má náš zákazník, náš partner respekt. A aby nám věřil.
Aleš Najbrt

Tros Sketos

Výtvarník, který získal řadu prestižních ocenění, si udržuje pestrou škálu uměleckého působení, mezi ní také performování.

„Nás především inspirovala jazzmanka Jana Koubková svým scatem. To byla hlavní inspirace. A pak to, že jsme přirozeně rádi zpívali a blbli. A jednou u Františka Skály v ateliéru jsme začali scatovat. A od té doby scatujeme, až dokud to půjde,“ hovoří Aleš Najbrt o skupině performerů Tros Sketos, sdružující ještě výtvarníky a sochaře Františka Skálu a Jaroslava Rónu. Výrazněji ji zaznamenalo obecenstvo karlovarského filmového festivalu v roce 2002.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím nedělním hostem. Prozradí na sebe například ještě, jaký vliv na něj mělo účinkování v Baletní jednotce Křeč.

autoři: Barbora Tachecí , kte
Spustit audio

Související