Jan Fingerland: Proč je nominace předsedy Evropské komise nevyhnutelně dřina
Snad nikdy nebyla volba šéfa Evropské komise tak napjatá, tak protahovaná a tak ostře sledovaná, jako tentokrát. Je to nedostatkem demokracie, nebo její přemírou?
Lída Rakušanová: Evropa prohrává boj o demokracii
3. červenec 2019
V Bruselu v uplynulých dvou dnech na odporu Itálie a států V4 troskotala v Evropské radě hodiny dlouze shoda na budoucím předsedovi Evropské komise.
Nejednalo se ve skutečnosti o vztahu jednotlivých osobností ke střední Evropě. Šlo tam o to, jak začít odstraňovat demokratický deficit. Tedy přesně to, co lídři národních států Evropské komisi nejvíc vyčítají.
Ve skutečnosti tedy Andrej Babiš a spol. prosadili, aby unie udělala místo konkrétního pokroku směrem k cíli, jehož měli oni sami před evropskými volbami plná ústa, naopak krok zpět.
Německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová, jejíž jméno Andrej Babiš mimochodem zkomolil před televizními kamerami na „von der Leinen“, se totiž ani nezúčastnila volebního klání. Takže voliči mohou Evropské komisi dál právem předhazovat, že tento orgán nemá žádný demokratický mandát.
Andreji Babišovi to nesporně vyhovuje: od chvíle, kdy se evropští komisaři začali zabývat, jak to mají v popisu práce, nejen demontáží právního státu v Maďarsku a v Polsku, ale i tím, zda v jeho osobním případě nejde o konflikt zájmů, nepřestává český premiér zdůrazňovat, že Evropská komise tu není od toho, aby šéfy národních států kritizovala. Má jim podle jeho přesvědčení naopak sloužit jako podřízený orgán, tedy jinými slovy být něčím jako „podnikovou radou“.
Poslušná hlasovací mašinérie
Ursulu von der Leyenovou navrhl na předsedkyni komise nakonec Emmanuel Macron jako kompromisní kandidátku.
Filip Nerad: Unijní motor Berlín-Paříž stále ještě táhne a personálně odstavil východ na vedlejší kolej
Rekordně dlouhý evropský summit vyslal unii dvě důležité zprávy: zadrhávající německo-francouzský motor stále ještě táhne, když je to potřeba.
A pokud se tato německá ministryně obrany předsedkyní Evropské komise skutečně stane, bude to mít nechtěnou symboliku: bude to jen dokumentovat, jak se unie pod tlakem národních států s mocichtivými populisty v čele postupně mění z mírového společenství hodnot na konglomerát zemí, jejich cílem je bezpečnost ani ne tak občanů, jako spíš společného trhu.
Pokud si ovšem autoritativní vládci představují, že to s Ursulou von der Leyenovou v čele komise budou mít jednodušší, mýlí se.
Na obtížném postu německé ministryně obrany ji sice pronásledovaly nezdary a přešlapy, ale když se tato křesťansko-demokratická politička ujala před 14 lety ministerstva pro rodinu, prosadila navzdory svým konzervativním spolustraníkům řadu inovací. Včetně průlomového programu drastického navýšení počtu jeslí a školek, které podstatně usnadnilo rozhodování mladých rodin, zda mít či nemít děti.
Na Evropském parlamentu teď bude, zda se místo obsazení šéfovského postu komise kandidátem z vlastních řad smíří s tím, že je představitelé národních států degradují na poslušnou hlasovací mašinérii. Pak by si ovšem voliči mohli právem říct, že celé ty slavné evropské volby, kdy jim politici slibovali reformní hory doly, byly jen drahý špás.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
