Jasně že stojím za Ukrajinou. Jasně že jí držím všechny palce, aby tuhle válku co nejdřív vyhrála, a finančně přispívám organizacím, které poskytují humanitární pomoc.
Tak dlouho jsme politiky kontrolovali, mají-li ve své výbavě boxerské rukavice, jimiž se budou za voliče prát, až jsme zapomněli na neméně důležitou věc – pokoru.
Témata voleb do europarlamentu jsou obrana, migrace a energetická nezávislost. Posloucháme-li výroky našich kandidátů, zjistíme, že v Bruselu chtějí jít proti proudu.
Stejně jako v řadě jiných evropských zemí také v Česku začala debata, zda bychom měli pomoci Ukrajině vracet bojeschopné muže do vlasti.
Náhlá smrt nejvyšších politických představitelů je něco, na co se žádný stát nedokáže připravit. Havárie íránského prezidenta Ebráhíma Raísího přichází v citlivé době.
Evropská centrální banka začátkem června pravděpodobně sníží úrokové sazby. Člověku, který žije v ČR, která si chrání svoji korunu, by tato informace rozhodně neměla ujít.
Máme vracet bojeschopné Ukrajince z Čech na frontu? Paradoxy volební kampaně do Evropského parlamentu. Cesta k usmíření ve slovenské společnosti bude hodně křivolaká.
Sešlo se asi tak pět nebo šest příznivých okolností. Mohli jsme s Ljubou navštívit Průhonický park a podívat se do jeho přední zahrady na kvetoucí azalky a rododendrony.
Po atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica se objevilo mnoho výzev k usmíření v rozbolavělé společnosti. Vydat se touto správnou cestou bude ale nesmírně těžká práce.