Kojenecké ústavy dětem prokazatelně škodí. U nás je ale stále máme, připomíná psychoterapeutka Winnette
Ředitelka Institutu rodinné péče Natama a psychoterapeutka Petra Winnette se už léta snaží o zrušení kojeneckých ústavů v Česku. Zákon by už tady byl, jeho účinnost je ale odložena až do února 2025. „Většina zahraničních vyspělých států už ukončila činnost kojeneckých ústavů,“ říká s tím, že tam tato diskuse probíhala už v 70. a 80. letech minulého století.
„V Česku ale stále jsou, a to právě proto, že není spojení mezi tím, abychom jako stát nevytvářeli systémy, které dětem prokazatelně škodí, a ještě je i financovali nebo rozvíjeli.“
Čtěte také
„Dosud tak vše běží při starém. Do zákona, který byl schválen někdy v roce 2021 nebo 2022, se bohužel různým protichůdným silám podařilo vpravit různé paragrafy a přílepky, kde se naznačuje, že by děti, které prožily traumatické události, neměly jít do pěstounské rodiny, protože potřebují specifickou péči, to znamená v ústavu anebo v sourozeneckých skupinách.“
„Proto se obávám, že až se 1. února 2025 probudíme, tak jich tady pár zůstane – některé se třeba skutečně postupně převedou do ničeho jiného – a pořád tam budou některé děti dál umísťovány.“
„Jako sdružení jsme udělali opravdu hodně pro to, abychom kojenecké ústavy zrušili. Uspořádala jsem i výzvu pro lékaře, psychology a odborníky, kteří se dozvěděli, kolik vědeckých výzkumů potvrzuje, že ústavní péče pro malé děti má dopad na jejich celý život, a to negativní.“
„Je to svým způsobem velká záhada, proč se naše kojenecké ústavy nedokážou transformovat do ambulantních, podpůrných, lékařských a terapeutických zařízení, kam by potom pěstouni mohli chodit pro radu a pomoc. Já to nedokážu vlastně ani pochopit,“ dodává.
Čtěte také
Psychoterapeutka přitom ve své praxi pracuje s dětmi, které vyrůstají v pěstounských nebo adoptivních rodinách a zažily v úvodu života takové trauma, jako je opuštění rodiči.
Je zapojená do dlouholetého neurovědeckého výzkumu na elitní Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Zkoumá, jak ovlivní novorozené dítě, když ho stát na první měsíce jeho života umístí do kojeneckého ústavu, kde nemá svého primárního pečovatele, se kterým by vytvářelo jedinečnou citovou vazbu.
Hledá odpovědi na to, jak nepřítomnost matky nebo pěstounky ovlivní jeho mozek a pozdější chování. Tento výzkum na dětech ve věku šest až osm let může realizovat pouze v České republice, protože vyspělé západní evropské státy ani USA nemají kojenecké ústavy.
Víc si poslechněte v Hovorech Tatiany Čabákové.
Související
-
Kojenecké ústavy jsou prázdné, děti se daří umisťovat do pěstounských rodin
V kojeneckých ústavech v Moravskoslezském kraji teď žijí jen zdravotně handicapované děti. Ve dvou zařízeních v Ostravě a Opavě jsou v tuto chvíli čtyři kojenci.
-
Apolena Rychlíková: Poslední, ale přece. Kojenecké ústavy pro děti do tří let mají skončit
Spolu se zrušením „kojeňáků“ došlo k navýšení odměn pro pěstouny nebo Klokánky. I když by reforma mohla být ještě progresivnější, představuje skutečný posun k lepšímu.
-
Apolena Rychlíková: Kojenecké ústavy do moderní země nepatří
Na návrh poslance ANO Aleše Juchelky se podařilo do druhého čtení poslat novelu zákona o ústavní péči. Ta si mimo jiné klade za cíl zrušení takzvaných kojeneckých ústavů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
