Koalice a šedá ekonomika

V zavedení registračních pokladen a kolkování lihovin by neměl být problém. Nejenom na straně politiků, ale také těch, kterých se to týká. Zkušenosti s kolkováním cigaret dokazují, že se i nadále prodávají pašované bez kolku, nebo s kolkem falešným. Nedaří se rovněž dodržovat jednotné ceny, za kolik by měly být cigarety všude prodávány, tedy jedno zda v luxusním hotelu, nebo v zapadlém vesnickém obchodě. U lihovin by tomu nemělo být jinak. Rovněž pořízení si registračních pokladen není velký problém. Jejich cena šla postupně dolů a neměla by nikoho zruinovat.

Ten, kdo bude chtít podvádět, určitě investuje do více registračních pokladen. Jednu bude mít pro kontrolory, druhou případně třetí pro zákazníky. Lze si totiž těžko představit, jak bude někdo dohledávat vydané pokladní bloky u zákazníků a konfrontovat je se skutečným stavem registrační pokladny. Zkrátka podobná opatření ničemu nepomohou, na druhé straně by neměla poctivým podnikatelům výrazně ublížit. Proto by o nich neměli koaliční partneři nijak dramaticky polemizovat.

Rozdílné názory naopak zatím panují v otázce majetkových přiznání. Po úterním koaličním jednání je situace i nadále otevřená. Unionisté trvají na tom, aby se majetková přiznání týkala pouze tzv. registrovaného majetku. Znamená to, že by se vycházelo z katastru nemovitostí a z registru motorových vozidel. Pokud by z nich příslušný finanční úřad zjistil, že takto nabytý majetek neodpovídá příjmům v daňovém přiznání, obrátil by se na poplatníka s žádostí o vysvětlení a doložení zdrojů, tedy o předložení majetkového přiznání.

Takovýto postup se zdá být zbytečný. Vždyť už nyní existuje možnost, jak prověřit rozpor mezi majetkem a příjmy. Zároveň se uvažuje o zavedení tzv. finanční policie. Právě ona by se měla podobnými případy zabývat. Zkrátka neexistuje příliš důvodů, proč podobný typ majetkových přiznání zavádět. Je zajímavé, že se v této souvislosti prakticky nehovoří o majetkových přiznáních, která jsou běžná v některých evropských státech. Řeč je o přiznávání majetku při žádosti o různé sociální dávky. To se v České republice de facto nevyžaduje. Takže s mírnou nadsázkou se dá říci, že si pro různé podpory jezdí lidé v mercedesu, kteří se rozhodně nepohybují na hranici bídy.

Samozřejmě takovýto typ přiznání není populární. V zemi, kde je stále rozšířeno heslo, ať platí bohatí, by politici s podobným krokem nezískali příliš sympatií u voličů. Přitom by to pomohlo k šetření se státními financemi výrazněji než uvažovaný typ majetkového přiznání. Podobně lze hovořit i o krocích, které by zabránily dalšímu zneužívání štědré ruky státu. Řeč je o nemocenské, nebo o pobírání podpory v nezaměstnanosti. V prvním případě se lidé házejí marod, když něco potřebují zařídit. Někdy je na nemocenskou dokonce posílá sám zaměstnavatel. Řeší tím problémy například s přechodným nedostatkem práce pro své podřízené. Podporu v nezaměstnanosti zase často čerpají lidé, kteří načerno pracují, ať už v České republice nebo v zahraničí.

To jsou rovněž projevy tzv. šedé ekonomiky, proti nim však politici nevystupují tak razantně. Velmi nesměle pak mluví o dalším typu majetkových přiznání. Ten by se měl týkat politiků. Právě u nich může být pokušení korupcí největší a mohou přijít k majetku, který neodpovídá jejich příjmům z politiky či z jiných legálních aktivit. V této souvislosti se snaží být aktivní unionisté. Ti navrhují, aby byla do zákona o střetu zájmů zakotvena "široká majetková přiznání", která by museli odevzdávat ministři, zákonodárci a nejvyšší státní úředníci. Pak by těžko procházela tvrzením, že někdo přišel k milionům tak, že je našel po rodičích v krabici od bot, nebo že si je vypůjčil u příbuzných.

Problém je v tom, že politici se neradi jakýmkoli způsobem omezují. Proto jistě najdou tisíc způsobů, proč podobný zákon nelze přijmout. Ostatně nekonečné hrátky kolem omezení jejich imunity jsou toho názorným příkladem. Zkrátka nic nenasvědčuje tomu, že by se vládní koalice v boji proti šedé ekonomice odhodlala k razantním krokům, které by mohly vést k jejímu omezení. Spíš půjde o kosmetické úpravy, které na první pohled budou působit atraktivně, ve skutečnosti však situaci nezlepší. Naopak se zdá, že čím složitější předpisy a přísnější nařízení, tím větší prostor pro korupci a další formy šedé ekonomiky.