Když tisíciletý špalek neshoří. Vědci a byznys testují pohřbívání dřeva jako způsob omezování emisí
Vědci z univerzity v Marylandu prozkoumali 3775 let starý špalek, který vykopali z půdy v Quebecku. Pochází ze severoamerického druhu jalovce a je v tak dobrém stavu, že by se z něj dal vyrobit nábytek. Navíc jde o skvělý rezervoár oxidu uhličitého, což odborníky i inovátory inspiruje k nové metodě snižování emisí.
Severní Amerika je známá rozlehlými lesy i propracovaným systémem požární ochrany, zvláště hasičům tam ovšem vadí velké množství tlejícího dřeva a podrostu. „Do ovzduší se uvolňuje uhlík ve formě oxidu uhličitého a metanu a také další plyny, které přispívají ke skleníkovému efektu,“ vysvětluje zemědělská expertka Barbora Chmelová.
Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC) uvádí, že z lesnictví, odlesňování a změn využívání půdy pochází až 20 procent světových emisí. „Hodně se propaguje sázení stromů a zalesňování. To má ale význam, jen dokud ten les roste,“ upozorňuje tropický biolog a entomolog Vojtěch Novotný.
Předpokladem úspěchu metody zvané wood vaulting, založené na pohřbívání dřeva, je, že se do něj nedostane voda, vzduch ani škůdci, třeba termiti. Jsou pro ni vhodné jílovité půdy a degradované lokality jako jsou bývalé lomy.
Výhodou je, že umožňuje propočítat obsah uhlíku v pohřbeném dřevě. Ten by případně bylo možné zpeněžit v uhlíkových povolenkách, koncept je tedy i byznysově dobře uchopitelný. „Vypadá to absurdně – budeme házet stromy třeba do moře,“ uznává Novotný a přibližuje základní myšlenku:
„Když letíme letadlem, koupíme si uhlíkové povolenky, a to jsou ve skutečnosti stromy, které se zasadí. Jenže o ty se musíme potom několik století starat,“ vysvětluje vědec s tím, že v případě pohřbívání dřeva není třeba být ve střehu tolik let. „Svým způsobem by to simulovalo vznik fosilních paliv, byl by to trvale udržitelný koloběh,“ říká biolog.
„Když se dělají lesní výsadby a někdo třeba investuje peníze offsetovou metodou, nikdy neví, kolik uhlíku se v nich uzamkne. Stromy rostou různě rychle a některé uhynou,“ doplňuje Barbora Chmelová.
Pokud by se navíc pro tento způsob uchování emisí využívalo odpadové dřevo, které se nemusí převážet daleko, a nevytváří tak další emise, mohlo by to být podle vědců funkční řešení. „Důležité je soustředit se také na obnovu a ochranu přirozených propadů uhlíku, jako jsou rašeliniště nebo mořské ekosystémy,“ dodává expertka.
Jak může k ochraně klimatu přispět víc než 3,5 tisíce let starý špalek? Co ovlivňuje přežití včel? Proč je úspěšný virus horečky dengue? Moderuje Martina Mašková. Debatují zemědělská expertka Barbora Chmelová a entomolog Vojtěch Novotný, spoluúčinkuje herec Otakar Brousek.
Související
-
Zeleň a půda ve městech kompenzují klimatickou změnu. Musí se ale zalévat
Studie vědců z Bostonské univerzity ukazuje, že stromy a půda ve městech dokážou vstřebat víc uhlíku z atmosféry, než jsme si dřív mysleli.
-
Divocí koně snižují schopnost horských rašelinišť uklízet emise
Rašeliniště v australských horách mnohem hůře uchovávají uhlík, pokud po nich běhají divocí koně. Celkem je v rašeliništích uloženo kolem 30 % světových zásob uhlíku.
-
Emise CO2 oteplují planetu. Smog ji sice ochlazuje, ale také působí negativně, varují vědci
Z nové studie plyne, že aerosoly ke klimatické změně přidávají další negativní efekt – dokonce i za hranicemi oblastí, ve kterých unikly, píše se časopise ScienceAdvances.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
