Kazimierz Moczarski: Rozhovory s katem

V roce 1949 bylo soudní líčení obnoveno a v roce 1952 zakončeno rozsudkem smrti. 255 dní, od 2. března do 11. listopadu 1949, strávil Moczarski v jedné cele s válečným zločincem Jürgenem Stroopem, byla to jedna z „laskavostí“, které se mu ze strany komunistických věznitelů dostalo.

Čtěte také

Cornelius Ryan: Poslední bitva

Po Stalinově smrti v roce 1953 Nejvyšší soud změnil trest na doživotí, o změně se však Moczarski dověděl teprve 15. ledna 1955. 24. dubna roku 1956 se Kazimierz Moczarski dočkal propuštění a 11. prosince téhož roku taky rehabilitace. Během svého věznění byl mučen fyzicky i psychicky – po svém osvobození podrobně popsal 49 druhů mučení, kterým byl vystaven.

Rozhovory s katem se tedy odehrály ve vězeňské cele. Sdílení krajně omezeného životního prostoru s člověkem odsouzeným za válečné zločiny k trestu smrti, s člověkem, na kterého z dobrých důvodů během války sám Moczarski připravoval atentát, mělo být jedním ze způsobů psychického týrání.

Pravdomluvný vypravěč

Stalo se ovšem něco docela jiného. Moczarski vzpomíná, že když byl například silný mráz, museli často spát vedle sebe, rameno k rameni, a on sám spal jako nejslabší uprostřed mezi dvěma německými vojáky.

Generál SS Jürgen Stroop, zanícený fašista, jenž byl především zodpovědný za masakr ve varšavském ghettu, se projevil jako ochotný a zanícený vypravěč. Jak se později ukázalo, neboť Kazimierz Moczarski po propuštění ověřoval věrohodnost každého slova, vskutku i vypravěč pravdomluvný.

Čtěte také

Američtí Židé, kteří přežili holocaust, Němce nenávidí, evropští naopak. Je to o komunikaci, vysvětluje Radil, muž, který se vrátil

Co jiného lze ostatně v cele během čekání na smrt dělat, než využít poslední příležitosti k jakémukoliv sdělení. Jürgen Stroop o sobě evidentně mluvil rád a pozornosti svého omezeného publika, v cele byli celkem tři, si užíval. V souvislosti se spáchanými zločiny neprojevoval sebemenší lítost, byl to vskutku pravověrný nacista s intelektem ujařmeným totalitou, který litoval pouze a jedině pádu třetí říše.

Pozoruhodné je, že i když Moczarski neměl možnost si cokoliv z jejich dialogů zapsat, pamatoval si skutečně každé slovo. První fragment Rozhovorů s katem otiskl varšavský týdeník Polityka v roce 1968, celý text pak vycházel na pokračování na stránkách vratislavského časopisu Odra v letech 1972 až 1974. Knižní podobu dostaly Rozhovory v roce 1977, dva roky po autorově smrti.

Bez cenzury až v roce 2007

V českém překladu Pavly a Dušana Provazníkových vydala knihu v roce 1985 Mladá Fronta, ale v necenzurované podobě ji čtenáři mohla nabídnout až brněnská JOTA v roce 2007. Čtenář, který byl až do setkání s Kazimierzem Moczarskim přesvědčen, že ve druhé světové válce šlo jednoduše o boj dobra a zla, je znejistěn, ještě než začne číst, už samotným faktem, že se rozhovory odehrávají po válce, v cele, kterou člen podzemního odboje sdílí s nacistickým válečným zločincem.

Osud Moczarského dokumentuje charakter povalečného režimu kontrolovaného Sovětským svazem v celém tzv. východním bloku. Kazimierz Moczarski patřil do vzdělané, politicky uvědomělé společenské vrstvy, jež by se za normálních okolností ujala po válce vlády, která však, stejně jako v Československu, byla násilně odstavena.

Jakkoli v knize je rozhovorům přítomen taky SS-untersturmführer Gustav Schielke, jehož drobná podotázka či komentář často způsobí potřebnou změnu atmosféry či tématu, v rozhlasové úpravě ho nenajdete. Desetidílné Rozhovory s katem jsou partem pro dva hlavní hráče, Kazimierze Moczarského a Jürgena Stroopa.  

Velkou radost z rozhlasového čtení v českém jazykovém prostředí má dcera Kazimierze Moczarského Elżbieta Moczarska, díky níž bude četba na streamu k dispozici mnohem déle, než bývá zvykem. Plus ji uvádí v premiéře.