Karel Hvížďala: Rok 2021 – symbol naděje

Kéž by to byla pravda: My Češi jsme úplně stejní jako každý jiný národ – jen víc vyplašení, protože minulé století naši dolinu několikrát hrubě přeoralo, říkával dědeček, který v sobě ještě měl něco z kouře a výparů moka kávy vídeňských a pražských kaváren.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Odpovědnost v době pandemie

Pamatoval ještě pár posledních stolů, u nichž se celebrovaly tklivé vzpomínky a nevratnosti se záblesky naděje, a proto vždy doufal, že stará česko-německo-židovská tradice těchto míst, kde nalezly katalyzátor a ohnisko své existence velké osobnosti, zase jednou ožije.

Taky ale věděl, že se nejprve musíme vymanit z pařátů ziskuchtivých čertů, protože teprve pak situace dovolí, aby z kaváren zase vystoupily osobnosti a prošlapaly směr jasnější cesty. Pak by zase slovo originální znamenalo jako kdysi původní. Párkrát se to přece stalo: za první republiky, chvilinku po letech 1948, 1968 a pak až po roce 1989 za Václava Havla. Proč by takové příznivé okolkovité okrajovosti zase nevyhřezly na povrch.

Občas se aspoň radostně zasmějme

Pokud vystrčíme hlavu trochu výš z našeho pelíšku koncem roku 2020, zdá se, že by se taková situace mohla zase v roce 2021 opakovat: Tvrdý brexit nebude!

V USA zasedne do prezidentského křesla Joe Biden po zhoubném narcistovi, který trpí velikášstvím, jak ho diagnostikovali psychiatři pro New York Times, i když samozřejmě bez důkladného vyšetření takové názory lékařů nejsou moc věrohodné.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Virus, který je nebezpečnější než covid-19

Jenže Joe Biden to nebude mít lehké: v letošních volbách sice přesvědčivě zvítězil, ale Donald Trump získal o 9 milionů hlasů více než v roce 2016. A ve volbách do Kongresu, od kterých si slibovali zisk, demokraté neuspěli – ve Sněmovně reprezentantů se jejich většina smrskla o polovinu. Navíc s Bidenovým záměrem sestavit etnicky nejrůznorodější tým americké historie nesouhlasí nejen republikáni, ale i progresivní demokraté, kterým je to málo.

Na demokratičtější časy se ale, zůstaneme-li v naší civilizaci, blýská i u nejbližších sousedů na Slovensku, kde se prezidentka Zuzana Čaputová a nová vláda snaží vypořádat důrazně s korupcí. A podobně se u nás snaží vypořádávat s korupcí i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, když její úřad obvinil fotbalového bosse Romana Berbra i soudce vrchního soudu Zdeňka Sováka.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Proč lidé nedůvěřují vládě

A v Maďarsku to v tuto chvíli vypadá, že se opozice dokázala sjednotit proti autoritářskému Viktoru Orbánovi a má navrch. Podobné tendence můžeme sledovat i u nás, kde se opozice formuje do dvou bloků proti Andreji Babišovi (ANO), který chce řídit stát jako vlastní firmu, která ale čerpá peníze hlavně z dotací: do ledna 2019 to bylo, dle Pirátů, 11,3 miliardy korun a podle auditu Evropské komise chybovost žádostí Agrofertu dosáhla za zkoumané období 67 procent.

Oba dva, včetně našeho prezidenta Miloše Zemana, viděli v Donaldu Trumpovi svůj vzor a hlásili se k němu. Prezident Zeman tvrdil, že je jeden z mála evropských politiků, který ho od počátku podporoval a že je hrdý na přezdívku novinářů: malý Donald Trump. Tento vzor politiků s autoritářskými sklony padl.

V Polsku je situace jiná, tam Jaroslaw Kaczynski jako předseda strany Právo a spravedlnost vládne dál velice autoritářsky, protože se může opřít převážně o silný katolický venkov, ale i když tam se bude opozice formovat ještě nějakou dobu, rozhodně nemůžeme Polsko považovat za zrádce euroatlantické civilizace.

Karel Hvížďala|foto:Adam Kebrt,Český rozhlas

A samozřejmě i poslední velký strašák covid-19 začíná mít díky vakcinaci na kahánku: během roku 2021 by mohl zásadně oslabit.

Proto si dovoluji tvrdit, že staré heslo Zanechte nadějí, kdo přicházíte, by mohlo vysublimovat. Nebo, jak říkají Němci, když nechceme být pesimisté, ani optimisté, buďme aspoň posibilisté a občas se radostně zasmějme.

Autor je publicista